Vrabec na drátě
To jsou ta překrásná, všední rána,
z vikýře vidím rovnou do nebe.
Ranními červánky rozervána,
obloha, jež předzvěst jara nese.
Chodníky provlhlé kamsi vedou,
stromy bez listí o jaru si sní.
Silnici auta pomalu jedou,
sluneční světlo se v kaluži stkví.
Vrabec na drátě sedí jako král,
pozoruje se mnou ranní rozbřesk.
Na protějších oknech jeho odlesk,
jak oheň, když z výhně nebeské vzplál.