Dva kohouti na jednom smetišti

Dva kohouti na jednom smetišti

Ráno halí cudně nahotu stromů.

Cesta mlhou přes park do kanceláře.

Básničky pak. Mluvit jen přímočaře ...

Neodhalím taj veršů kdovíkomu.

 

Osud hraje! Co sdělit lze a musí,

pravda jak zní, jak se lží si zahrává.

V hloubi srdce zlo. Ne, nejsem laskavá.

Pošklebek stranou, co  svědomí dusí.

 

Naslouchám v nitru jenom souzvuku slov.

Lépe se líbat, než prohádat ten čas!

Kdysi jsme sdíleli myšlenky i krov.

Co z nás jen nyní zůstalo? Sper to ďas.