Říjnové pocity
V okně se svíce za noci rozžíná.
Bydlí tam malíř podzimních obrázků,
za blondýnku zaměnil tmavovlásku,
nakreslil slunce a svíce zhasíná.
Ulice tichá, stíny se míhají.
Říjnový, diskrétní, pomíjivý déšť.
Slzy za láskou dokáží z očí téct!
Pokorně, bolestně a tak potají.
Stíny budí sny a trpí samotou.
Malíř skloněný nad svým starým stolem,
přemožen vidinou, únavou skolen,
naplněn po okraj lidskou prostotou.