Polibky v dešti

Polibky v dešti

 

Déšť klesá tak zmámeně do kopretin,
lekníny v jezírku dřímají,
polední zvony nám vyzvánějí
a naše rty se líbají...

 

Slunce si pohrává se svými stíny,
listy si s větrem šeptají,
tajemství, co ví jen kopretiny,
stejně, jako my, neznají.

 

Jsem jako ta louka před senosečí,
tvé ruce tajemství hledají,
znovu se sevřeme do náručí
a naše rty se líbají...