Upovídané růže

Upovídané růže


S deštěm si růže o nás povídají,
až teď jsme je teprve zaslechli.
Rty se tak něžně sebe dotýkají.
Mraky na nebi slunce vydechly.

Do oken proudí vlhká vůně lesa,
celičká voňavá od potůčků.
Z oblaků jak závoj letní déšť klesá,
tak zvolna, tiše, tak pomaloučku.

Z trávy upije slunce jemnou rosu,
pak půjdeme mu spolu naproti.
Teď líbáme se spolu, a bez rozpaků.
Ty růže a déšť to snad pochopí.