Sonet odmítnuté ženy

Sonet odmítnuté ženy

Vltavské nábřeží pod tíhou deště.

Stejně jak srdce odmítnuté ženy,

Živote můj, šanci mi daruj ještě.

Smutně do malého zrcátka hledí.

 

Do smutku odbíjí ty zvony z Týna.

Včerejší den se mi rozplynul jak sen!

Snadno se slibuje, pak zapomíná.

Můj truchlivý, deštivý, srpnový den.

 

Zázraku můj přijď, slzy snadno kanou,

táhni můj ty smutku, truchlivý druhu.

Pršet přestalo,řeknu: na shledanou!

Zírám k nebi a vidím krásnou duhu.

 

Prsten s tvým jménem je pouhá minulost,

není na co vzpomínat -  mám všeho dost!