Snídaně v nóbl kavárně

Snídaně v nóbl kavárně

 

V domě starém, stranou Václaváku
kavárna voní po skořici,
Adam mne zval - něco mi říci,
sedím tu jako na napínáku.

 

Dva si dali, každý po panáku,
snad cítím pohromu blížící,
nesnáším lidi tak mlčící,
tak pověz cos chtěl, ty Nezdvořáku!

„Že je tu skvěle?“ ptá se nevinně,
tváří se tak pohostinně,
když objednává zákusky.

Ujídá zvolna šlehačku s třešní,
z žertíků má hlava mi třeští
Zákusek skončil mi na klíně.