Vyhledávání

Kontakt

Hra světel a stínů

Podzimní

Podívej, klesá poslední list, stržený studeným větrem. A ještě se zatřepotá než ho řeka odnese do neznáma jako mnoho jiných bez milosti, slitování... Bojím se větru vanoucího z blízkých hor. Když zavoní sněhem, je jako smrt, co zakrývá náš svět. A budeme si hřát ruce, od konečků...

Kousek od všeho

Toužím mít kousek od všeho, co je krásné, byť jen drobeček, co tu na mne zbyl. Z květů jen plátek, z nebe to modrojasné, žílu z kamene, kterou v sobě skryl. Toužím mít maličko od všeho s jemností, z růží trny, tu věrnou krásy stráž. Z hudby fantazii, z knihy pak moudrosti, vždy je uslyšíš,...

Přicházíš s ránem

Sametová noc mošus vydechla, vrátky prochází teplý van. Hedvábná rána rosou zalítá, přicházíš po louce, jsi sám. V tichu mé samoty čekala jsem! Zdobila dům i sušenky. Chvěje se jitro, prochází jak snem ve světle něžné jitřenky. ve světle něžné jitřenky.Sametová noc...

Chvilka před svítáním

Pilníkem na nehty ryji jméno, zarývá hrot svůj do dřeva. Píši to, co světu utajeno! Tichá jsem, a tak zmatená. Měsíci, sviť a uchovej mé sny, plamen svíce dohasíná. K jaru už pukají ledové kry, lásce se rozum teď vzpírá.

Chybí je jen jediný verš

Nad domem krouží havrani, půlnoční hvězda už dohasíná. Náš příběh hořel v plameni, znuděn pointou, ospale zívá. Chybí mu totiž jeden verš, vyšlehne z tebe, ohně a krve, nechej se unést, citem svést, napiš ho na okno, na poprvé. Zima teď maskuje cestu. Vycenil mráz...

Láska nezná kompromisy

Lásky nesmírnou moc jen člověk chápe! Vydá se cestou k vřelému objetí, bludnými stezkami,temnotou tápe, do tvého rajského, sladkého zajetí. Lásko má, trny jsme spoutáni spolu, nebeské hodiny odbíjejí čas! Otvírám s tebou novou kapitolu, ukaž mi jen na chvilku úžasný...

Dva kohouti na jednom smetišti

Ráno halí cudně nahotu stromů. Cesta mlhou přes park do kanceláře. Básničky pak. Mluvit jen přímočaře ... Neodhalím taj veršů kdovíkomu. Osud hraje! Co sdělit lze a musí, pravda jak zní, jak se lží si zahrává. V hloubi srdce zlo. Ne, nejsem laskavá. Pošklebek stranou, co svědomí...

Nemilosrdný listopad

Pouliční světla rozpitá v kalužích, na zemi zvlhlé listí, je listopad. Z celého dne si odnáším v duši chlad, prý, člověk si zvykne, čas ho otuží. Kdosi urazil světci pravou ruku, a obvinil ho, že za všechno může. V tom lítém hněvu a bolu v souzvuku, vytrousil svou občanku do...

Říjnové pocity

V okně se svíce za noci rozžíná. Bydlí tam malíř podzimních obrázků, za blondýnku zaměnil tmavovlásku, nakreslil slunce a svíce zhasíná. Ulice tichá, stíny se míhají. Říjnový, diskrétní, pomíjivý déšť. Slzy za láskou dokáží z očí téct! Pokorně, bolestně a tak potají. Stíny budí sny a...

Konec léta

Ani jsi nám své sbohem nedalo, u krbu si budeme povídat. Ještě včera nás slunce laskalo! Při ohni se budeme objímat. Polínka z borovic zavoněly, naši psi si přisedli k ohni blíž. Květiny v zahradě zapomněly, rozsévat svou krásu, o níž ty...

Večernice

Světlo krásné večernice, klesá na můj sad. Měsíc slídí na rybníce, chce si povídat. Vítr něžnou píseň hraje, květy chví se v zahradách. Prázdno v hlavě, srdce taje, vše je jako světlo v tmách. Do podloubí stín se vkrádá, nemám z něho...

Budeme litovat

Často se stane že nedospím noc. Budí mne touha. A též lásky moc. Tak vcházíš sám, v černém plášti tmy. Mrak měsíc stíní ... Jak ten o tobě ví ? Sama se nebráním. Toužíš mne milovat ?. Snad, až se rozední, budeme litovat ...

Červencová rána

Sotva se rozbřesklo, milostná záře jakoby chtěla srdce pohnout k citu. Leč, láska má jen sama sebe ráda a já mlčím v tom krásném ranním svitu. Na kopcích slunce noční tmu vyhání, břehy řeky zavoní pro rybáře. Leč, v tom jitru mé srdce tolik strádá! A já mlčím. Krása, však...

Jsme němí

Prochází krajinou, bledý jak ty, když po probdělé noci snídáš. Jako ty míváš, i on má své sny, ráno je však rád zapomínáš. Ta slova, co tak skrýváš mezi rty! Do noci z okna jen tak zíráš. Nešílíš lásko, měsíc ti jen zbyl, tajemně s ním v noci mluvíváš. Kde jsou...

Zlomená láska

Zatímco v osudu je rozhodnuto, srdce odmítá pravdu pochopit. Je to tak těžké, a je mi líto, že musím svou lásku navždy opustit. A řeka plyne v tom truchlivém čase, stromy se nad ní tiše sklánějí. Hvězdy vyšly a je tu tak krásně, že city k tobě se mocně...

Já žárlím

Lidé si vskutku nerozumí, motají se jim myšlenky. Záletné, hříšné milenky! A noci jejich kroky tlumí. A tak žijí jak na výsluní. Luští si svoje tajenky, v kabelce loví řasenky. V osudech mužů klidně trůní. Já žárlím a vím, jak se na ně díváš! Až k závrati žárlím na tebe a cloumá se...

Měl bys mít strach

Jsem jako přeludy s maskou ženy, někdy mi bývá nejhůře. Když líbám tě, tak jak naposledy, bohyně blízká nestvůře. Mé prsty jak struny nataženy, povolné něžné drezůře, vyťukat písmena z abecedy. Neujdou přísné cenzuře! Mou masku mi sejmi jako slupku. Touha...

Dilema

Na prstu otlak od prstýnku, v tváři vrásku ženáčů, oči visely chvilku. Oči lásky hledačů. A co když jde o menší mýlku? Po ženatých nepláču. Kapka potu na knírku. A úsměv rozsévačů. Večerem zahrada zavoněla, na cestě svítil oblázek, měla jsem mnoho...

Chiméry

Chci, aby žily víly, s vlasy až k pasu, podobné klasu a hrály na citery, Ty prapodivné síly! V poledním žáru, jdou za vůní luk. Jako letní chiméry...

Havrani

Lednové noci, mrazivé a temné. Kam jste jenom slunce schovaly? Kam zmizely stíny lehkověrné, kam srdce, co v lásku doufaly? Ne jinak, až den oponu zvedne! Havrani pod oknem čekali, zda padne cosi do půdy černé, aby pak almužnu sbírali.

Vřesoviště

Ve sněhu jsou cesty ještě kluzké a stopy zvěře vedou do lesů. Padají vločky z nebe tak hustě! A vítr si zazpívá z partesů. Moje myšlenky tak strašně smutné, však ti je také brzy přinesu. Složím je do veršů ve vší úctě a večer je do ouška přednesu. Že jsem tak čekala na...

Rozchod

Pokorně stála´s vedle mne, jen úsměv zbyl z té krásné mladé dívky. Co se to stalo? Nevím sám. Nejdu už dál a tiše říkám - díky. Nemohu dál, a to je vše! Osud nemá pod textem vysvětlivky. Sny neletí už ke hvězdám. Bez nich jsem ztracený, tak říkám - díky. A srdce si snad trochu...

Tajemství

Až se tvé oči probudí do chladného rána a ze stromů bude padat zmrzlý sníh, za mdlého rozbřesku je má báseň rozepsána. Cosi mi řeklo, že ti ji poslat smím. Přečti ji, prosím, ta slova jsou jen pochytána, z myšlenek, pocitů, o čem člověk sní. Svítá už - obloha je ještě rozestlána a...

Píseň o lásce

Pro bolest duše nechápu, čím jsem dnes a čím jsem byla včera. Můj smutek má jméno nedůvěra. Už vím co vím. V tom netápu. Lásko má, matko návratů, nevrátím-li se zpět do večera, půjč mi ta bílá andělská pera a vezmi tíseň z přehmatů. A z lásky, když cit je ponížený, svádím...

Čarosvit

Ve svítání rán kouzla mizí. Ten tichý žal, že noc skončila! A možná si budeme cizí, když povíš, sbohem, má milá. Sbohem je možná žehnání. Bylinky z hrnku jsem upila. Čarosvit pochybnost zahání. Do růží jsem hlavu složila.

Cesty básníků

Pojď se mnou, cestou z heřmánku, uzdrav mne slovem, mlčením. A čistou vodu ze džbánku, podej všem tichým, zkroušeným. Pojď se mnou, cestou poutníků, kteří si nesou v torně chléb, a verše mrtvých básníků. Ve slunci tak zářivý střep!

Objetí

Proč si myslíš, že jsi sám? Jako kůra krásný strom, jako břeh spící řeku, tak tě v duchu objímám a do snů jsi, drahý, zván. Zníš mi jako tichý zvon. Jako dech dávných věků, tak tě v sobě nosívám.

Tíha lásky

Každý den jak korálek, pouštíš mezi prsty. Sny ze suchých fialek, úzkostně se svrkly. Taková tíha přišla! A pavučiny ví, jak by se moucha chytla, letící kolem zdí. Řekni jen: "Miluji!" já zašeptám: "Co smím, ti daruji".

Sluneční stráně

Asi jsem neměla jít na tu stráň, však byl jsi také sám a zasněný. Jak prudce zavoněl pšeničný lán! Den nádherný,jakoby zlacený. Víla tě mohla líbat! A ty spíš. V náruči louky spící, bezbranný. Víčka se chvějí. O něčem si sníš? V lásce jako já také...

Usnula láska

Usíná láska mezi tulipány, hvězda ji spadla do vlasů. Ten sen se nám zdál, protože jsme spali na louce měkké jak z atlasu. Bylo to krásné, v té červnové noci. Možná, že tam spící zůstala. Květy se po ní samou touhou chvěly, nemohly snad usnout do rána. Když vstane slunce k ránu nad...

Tajemné cesty lásky

Tak často počítám hvězdy za úplňku a myslím na ty, co se milují. Tajemné cesty si láska vytýčila, doteky něhy věčnost slibují. Cestami srnců,tak tiše,za pramenem, lidská vášeň se žízni podobá, svedeni osudem, souzeni jsme nebem. Srdce touží, mysl je zmatená.

Svět za vrátky

Za vrátky je svět, plný nevinnosti, v září slunce vzduch zavoní. Snídáme spolu, plní pochybnosti. snad ještě zítra .. kdo to ví? Heřmánkové cesty nás zavádějí. Vůně nás svádí ke snění. To létem jsme oba tak omámení, do vábných citů stržení.

Zakázané ovoce

Na tichých místech, kde zpívají jen ptáci, byli jsme spolu, v našich snech. Jahody k snídani, vodu ze studánky, kolem dokola měkký mech. Svíráš mi ruku, bojím se říci slovo, horká jsem jak slunce polední. I když se milujem, bolesti je mnoho. Oba jsme někomu nevěrní.

Přišla láska

Přišla to ráno, zahradními vrátky, v trávě se ještě rosa třpytila. Proč odemkla jsem své zámky, trochu se mi divila … Na růžích ještě spí nevinnost rána a v kráse květů slunce se vzhlíží. Obloha je rozestlána, do srdce šíp mi míří …

Polibky v dešti

Déšť klesá tak zmámeně do kopretin, lekníny v jezírku dřímají, polední zvony nám vyzvánějí a naše rty se líbají... Slunce si pohrává se svými stíny, listy si s větrem šeptají, tajemství, co ví jen kopretiny, stejně, jako my, neznají. Jsem jako ta louka před senosečí, tvé ruce...

Nedělní večer

Na stole leží kniha nedočtená, na stránkách růže uvadá. Do oken hledí unavená žena, den se do noci propadá. Do stromů padá jemná noční rosa. Kam zmizel ten den předešlý? Ráno se vloudí, jak rusalka bosá, vezme člověku tiché sny.

Úvodní stránka > O tetině drahém příteli

O tetině drahém příteli

Faleš řeči dlouze ladí,

píseň to bude ďábelská.

Nikdy, nikdy nepohladí,

sotva může být přátelská.

Nosil mi domů jenom klam.

Prolhaný být snad nemusel,

hadí řeči dávno už znám!

Cítím se jako bez duše.

Tetin to přítel, jako had,

zadarmo jedl a pil rád.