Neříkej mi, prosím

Neříkej mi, prosím

Neříkej mi prosím, že mne máš rád, 
ale že… nemůžeš se mnou být. 
Budu pak chodit po smutných místech, 
vyhledávat kouzla soumraku 
a bát se, že ráno pro slzy neuvidím slunce. 

Neříkej mi, prosím, že se ti po mně stýská, 
ale že … nemůžeš za mnou jít. 
Budu pak hlídat ulici, za záclonou, 
jestli tě za rohem neuvidím stát 
a bát se, že, pro tu tmu, oslepnu. 

Neříkej mi, prosím, že na mne stále myslíš, 
ale že…nesmíš mi to říci. 
Budu pak hlídat hvězdy a měsíc na obloze, 
věřit v ně jak v posly tvých polibků a něhy 
a bát se, že je noční vítr ke mně nedonese. 

Neříkej mi prosím nic a odejdi jak léto, 
když hází za sebou své poslední polibky 
v paprscích krátících se dnů. 

A jako ranní mlha, co se zvedá z luk, 
zvedni se z mých vzpomínek, 
abych směla dál žít svobodná a sama. 

Neříkej mi prosím, co všechno by bylo kdybys mohl a směl. 

A nebo prostě … jen chtěl ?