Laškování

Laškování
Pod slunečným nebem, v plném jasu,
na hladině jezera pluje list.
Nad ním vážka, v zeleném atlasu,
chce si z listu o lásce verše číst.
 
Básník na břehu unaven zívá,
jaká to blaženost každého dne!
Bohyni lásky milostně vzývá,
do náruče své svým veršem ji zve.
 
Bohyně se směje, cosi tají,
básník se před ní mužně uklonil.
Bohyně se v srdcích nevyznají,
však svoje lidské srdce nesklonil.