Když miluje muž
Když muž miluje, tak je sám stvořitelem,
podobá se bohu v jeho samotě.
Stejný jak rosa, jak déšť před večerem,
zraněný láskou, ve své nahotě.
S hvězdou umírá a ve slunci se rodí,
hlasem velikým věčnost svou vyzývá.
Bohyni plodnosti svou písní budí,
jen ona ji zná, je tak líbezná.
Tak miluje muž, jednou a nikdy více,
dále už to jsou jen krásné vzpomínky.
Polibky lásky zapaluje svíce,
z dívek, co přijdou, stvoří maminky.