Bílé košile

Bílé košile

V podzimním ránu slunce málo hřeje,
vítr se prohání po kraji.
A v ohbí řeky kdosi prádlo pere
a říká: jablka uzrají!

 

Vítr se honí po hladině řeky
a voda je sladká, nestudí.
A její pramen žije celé věky,
proto ji lidé tak milují.

A jednou tu řeku přejdu v brodu,
až mi tady dobře nebude.
Na druhém břehu podám ruku tomu,
kdo bělí na slunci košile.