Až vyjde jitřenka

Až vyjde jitřenka
 
Ubývá noc majestátně,
střídá ji cudný ranní svit.
Jitřenka blikne jen matně,
k zemi se snáší svatý klid.
 
Tušení vůně dávných let,
svírá mi srdce tesknotou.
Na okně září zimní květ,
brání mne před mou samotou.
 
Doteky krásy! Nech ji spát,
ať dozraje zvolna k jaru.
Bude ve slunci tiše zrát,
jako kus dobrého daru.
 
Naslouchej zvuku planutí,
vláhyplnému vzlyknutí.