Ztracený anděl

05.10.2008 03:10

 

Zas uhasíná den . A temní se obloha.

Ptáci, mí bratři, se chystají už spát..

Trápím se sám. Však Tebe si zavolám,

když nikdo z lidí už nemá na mne čas.

 

Ticho a bezvětří. Žádný šumot křídel.

Kousíček pod nebem malý domov mám.

Dívám se po hvězdách. Tolik jsem jich viděl !

A z nebe ? Ani malý soucit. Ani žádný hlas.

 

Krutost tvého světa ! Ta tísní mne jak kámen.

Snad zlému jsem se bál sám postavit.

Znám slovo Stvoření, jmenuje se Amen,

Vím ! S Nadějí a Láskou. Dá se to pochopit ?.

 

Jsem Anděl ztracený. A neznám tolik věcí !

Už nevím sám ani, jak tě oslovit.

Stojím tu před branou - poutník na rozcestí,

nahý a nešťastný a - nechce se mi být.

 

Přijď do mého srdce, zbav mne smutné tíhy,

ještě ti otevřu brány života ....

Nabízím ti sebe. Už nemám tolik víry.

Láska na dlani. A v srdci - čistota..

 

Zpět