Zlomený klíč

05.10.2008 09:43

Pokorně a tiše stárneš vedle mne,
jen úsměv zbyl z té krásné mladé dívky.
Co se to jen stalo ? Nevím sám,
nemohu už dál a tiše říkám - díky.

Tisíckrát procházím v myšlenkách,
ten domov, co jsme oba milovali.
Čas minul, už nehledíme ke hvězdám,
léta spolu jsme, tedˇ bez lásky a - sami.

Máš ještě sílu každé ráno vstát ?
A přec na stůl stavíš dva hrnky bílé kávy.
Mám snad jen očima uhýbat ?
Stále ještě dva - však nešťastní a sami.

Se snubním prstenem i lásku odkládám,
zamkni nadvakrát a už nečekej mne víc.
Beze slov tě o všechno krásné okrádám,
a poslední můj dar ? Od dveří zlomený klíč.


 

Zpět