Všednost lednových rán

05.10.2008 11:43

 

Je mi tak všedně, za kliku domu beru,
tak těžce se zvedá závoj šedé mlhy.
V mrazivém ránu, v bezútěšném šeru,
vše stejné je a jeden den jak druhý.

Však lednová jitra tiché kouzlo mají,
láska si počkala za rohem ulice.
Ti dva tak radostně k sobě pospíchají,
zahřát si rty a sdělit co nejvíce.

Jen láska ví, co šeptali si spolu,
když stáli tak tiše v dlouhém objetí.
Míjeli pak řadu temných, tichých domů.
Snad mířili oba k teplému doupěti.

Je mi tak všedně. Po ulici kráčím,
na tváři cítím mrazivé doteky.
Nemám svůj klid a asi něco ztrácím.
Obloha šedivá, chlad vane od řeky. .

Zpět