Vrať se

05.10.2008 02:36

 

Tehdy mne hřál v mrazivých dnech,

oheň z krbu, kam polínka jsi vkládal.

Lože bylo měkké, jak bývá v lese mech.

A za okny sníh tak zvolna, lehce padal.

 

To bylo tenkrát, za venkovské zimy,

když nás oba stesky popadly.

Doufali jsme v lásku. Byli jsme tak sniví,

na tvrdou zem však jsme spolu dopadli.

 

Nebojím se rána, že budu vstávat sama,

krajíček chleba si snadno ukrojím.

Na stezkách našich se láska uchovává,

já vím, že se vrátíš. S časem kouzelným.

 

 

Zpět