Slyším déšť
Tak zvolna a lehce padá letní déšť,
k závrati vůně tak omamná.
Čeří hladiny jezer a milých řek,
letní ta chvíle je záhadná.
Každý list stromu touží ty kapky nést,
by zlíbán sluncem léta směl být.
Sveden tou touhou a záhy opuštěn,
o letních přívalech může snít.
Jsem jak ten strom, a ty jsi tím mým deštěm,
tak přicházíš snící zahradou.
Hvězda ranní se vzhlíží v rose ještě,
v letních ránech, s vůní nádhernou.