Setba

05.10.2008 03:52

 

 

Teprve k ránu ustal déšť.
Ještě pár kapek po oknech sklouzlo.
Na prahu stojíš, lásku chceš vnést
do křehkých snů mých. Spala jsem tak dlouho !

Vrcholky hor, s korunou zlatou,
nad nimi křídla - vznešený to let .
Po cestě jdeme. Tou stezkou starou.
A láska nás provází. Náš utajený svět !

Cestou srn něžných a jelenů krásných,
spolu jdem´ ránem, hluboce smíření.
Nevinné hladiny studánek lesních,
zrcadlí obzory, co nejsou k vidění.

Tvůj otec pokosí, můj zase sklidí.
Na stole chléb a víno vonící.
Přijdeme k nim. Ať spolu nás vidí !
Sedneme ke stolu. V prosté světnici.

Zpět