Půl sedmé z podzimu

05.10.2008 09:53

Půl sedmé z podzimu ...

Deštivý večer – vtírá se chlad,

v protějších oknech se líbají milenci.

Ona ještě včera se opírala o okenní rám

A asi plakala.

To bylo ještě léto.

On ještě včera asi drtil v dlani nedopitou láhev

A přemýšlel, zda má či nemá za ni jít

a vkročit do podzimu.

Je třeba zateplit hnízdo před zimou,

svým dechem a slovem,

svou touhou, pod jejíž tíhou

zaskřípou pera ve staré posteli.

Na sedlové střeše toho domu,

Obkročmo – sedávají andělé.

Někdy si myslím, že letí velký pták.

Ale pak sám Anděl složí křídla

a lokty se opře o starý komín.

 

Nikdo neřekne, proč tak křehká krása

se smí smísit s černými sazemi.

I andělé stejně jako ptáci,

skládají hlavu pod křídla

a spí.

Svým dechem

svou přítomností

sdílí osamělost s lidmi.

Je deštivý večer – půl sedmé z podzimu.

Zpět