Poslední list

28.08.2015 21:16

Podívej, klesá poslední list, 
stržený studeným větrem. 
A ještě se zatřepotá 
než ho řeka odnese do neznáma 
jako mnoho jiných 
bez milosti, slitování... 

Bojím se větru 
vanoucího z blízkých hor. 
Když zavoní sněhem, 
je jako smrt, 
co zakrývá náš svět. 

A budeme si hřát ruce, 
od konečků prstů až po ramena, 
s polibky vonícími medem. 
Oheň z krbu bude plát, 
tam vydechnem slova, 
jež zbyla z léta a podzimu, 
nevyřčená, cudná. 

Zakleli jsme lásku 
do kůry starých dubů 
a prosili stráně, aby mlčely. 
I louky a borový háj se studánkou. 
Myšlenky, co zůstaly v trávě, 
v třpytu pominou. 

Ruce bych ti chtěla hřát, 
leč zůstali jsme němí. 
A klesáme k zemi jako ten list, 
stržený studeným větrem. 
V zapomnění.

Zpět