Píseň o zbytečném sporu

28.03.2015 19:05

Naslouchám si tichu. Mnoho zvuků,
líbezných, něžných, tajemných.
Pokouším vlepit je do notesu, 
z důvodů zcela záhadných.

Toužím si píseň vždy pamatovat,
zpívat ji musím v samotě.
Dřív než se Zlu zdaří namalovat,
svět v jeho sprosté nahotě.

Moudrost stála v práci Stvořitele,
krása chodila v zahradách.

Naděje si své místo vyžádá,
svět se tváří nevesele.

A co člověk? Tak nadějný byl tvor!
A tiše v něm spal tajný vzdor.

Ze svého rozumu si staví vor!
Urovná Soudce dávný spor?

Zpět