Osudná minulost

09.05.2015 21:24
Odloučení bolí, víc než umím říci,
píšeš mi denně tak krásné dopisy!
V duchu tě vidím kráčet v suchém listí.
Mám se vrátit zpět? Co lásko má, co myslíš ?
 
I pro mne tak krásně voní spadlé listí,
ve vzduchu vznáší se z ohňů bílý dým.
Padá ovoce. Na co asi myslíš?
Stýská se ti po mně? Já o tom něco vím ...
 
Z okna se dívám jak táhnou k jihu ptáci,
Při rozbřesku se vždy dívám na nebe.
Na něm je vidět, jak mění se časy,
černé havrany, ta zima tak nezebe.
 
Jejich hlasy mrazí, jako skřípot dveří,
nevolaný, však přichází cizí host.
Nečekám nic, jen srdce si tak věří,
mezi námi leží osudná minulost.
 
Zpět