Jak to jen říci? (sonet)

Jak to jen říci? (sonet)
Na obloze zrůžovělé mraky,
na zemi kaluže od deště
Jdu ulicí, jíž procházíš taky,
zavřené dveře - je mi teskně.
 
Kam mizí stopy prožitého dne?
Prodchnutý byl mnoha vůněmi.
Do kavárny mne tichý básník zve,
se zdmi popsanými básněmi.
 
Třikrát se otočím a je ticho,
to zrazené tajemství času
Jdu ulicí - tebe je mi líto,
slzou mám obtěžkanou řasu.
 
Miluji tak, že mi schází slova,
tvář mi hoří do purpurova.