23.03.2011 19:55
Zimní noc se hvězdami náhle rozzářila.
Hledám tu, která je jen má.
Jedna mi přeci své světlo přislíbila,
když tonula jsem v temnotách.
Jsou chvíle, které sám člověk nedocení,
hned zmizí, když spolkne je čas.
Pro samu krásu pak odsouzen k zatracení,
v srdci však touží prožít ji zas.
—————
05.10.2008 11:45
Mraky se k ránu s větrem potýkají,
teprve před chvílí ustal tichý déšť.
Milenci se sebe něžně dotýkají.
Drobky lásky tak ze stolu smést!
Na temném pozadí hrozivých mraků,
zlatí se slunce v úchvatné záři.
Líbají se dva, s vášní, bez rozpaků,
růže na okně se tajemně tváří.
—————
05.10.2008 11:37
Je to tak těžké, osud nás dva dělí!
Chci se tě dotýkat, však nesmím ti to říct!
Svět není pro nás. I kdybychom chtěli!
Chybí nám síla – my musíme s tím žít!
Vím však, že láska, která nezná hranic,
sama nás povede a řekne snad - jak dál.
I kdyby všechno bylo časem na nic,
zůstane touha, nad...
—————
05.10.2008 11:35
Růže se sladce rozvoněly,
na záhoně pod oknem mým.
Tóny noci rozezněly,
hvězdy svým hlasem stříbrným.
Měsíční svit do oken vstoupil,
zalil mne láskou, jako ty.
O moji věrnost tě neoloupil.
Jen daroval mi krásné sny.
—————
05.10.2008 10:25
Já toužím zase spatřit,
jak sněženky vykvetou náhle,
zemi pokryjí bílým zázrakem,
a led začne opouštět horské stráně,
zavoní jaro s večerním soumrakem.
Já sním o tom,
že první ptačí hlas mne probudí z noci
a já si dám svůj ranní čínský čaj,
slunce nyní má život ve své moci
a svůdně...
—————
05.10.2008 05:39
Podzimně mžilo do korun stromů
podvečer se skláněl nad Brnem
šla jsem jen tak, pomalu domů
a sám Ivan Blatný mne provázel
" Nebe je modré jak karfiol"
tak úchvatně smutná metafora
v tom verši je krása, něha i bol
a vzpomínka na mého profesora
S pokorou v srdci si říkám jeho básně
a večer se...
—————
05.10.2008 05:34
Na tichém místě, pod ochranou Boží,
stojí prostý, bílý, nenápadný chrám.
Z blízké vesnice tam lidé rádi chodí,
poslechnout si Slovo, jak miluje je Pán.
Růženec se modlí bezzubými ústy,
babičky, co v odříkání lásku dávají.
Do oblak bílých stoupá svatá píseň,
to hlasy věřících...
—————
05.10.2008 04:52
Máš lásku ? Dej mi ji. Než slunce vyjde.
Ještě je duše osleplá temnotou.
Ve vichřici kráčím, po cestách dávných lidí.
Já, vyznavačka snů a milenka Harmonie.
Mé neštěstí je snění. A to je poezie ?
Bože ! Mučivá a těžká, drátěná košile.
Do žeber mne tlačí. Do ramen zadírá.
Pálí a souží. Ať...
—————
05.10.2008 04:49
Pro pírko jestřábí, údolím procházím,
nade mnou obloha, pod nohama zem.
Hrst suché trávy, odkvetlé máky,
deštný mrak nad horou...
Magický den !
Jestřábí plachtění,
vysoko v oblacích,
pro pírko sehnu se,
než vítr ho odnese,
dám ti ho z večera,
až rybník rozkvete, nočními květy hvězd......
—————
05.10.2008 04:40
Chrám lesa.
Ranní svit.
Vír ptačích křídel,
úzkostný křik,.....
a jinak klid.
Taj stínů.
Stačí číst !
Podzimní květ,
spadlý list,.....
a dá se tak snít.
Studánka v lese.
Dá se z ní pít.
Sladkobol z lásky,
pro věčný cit,........
i tak se dá žít.
—————
05.10.2008 04:34
V jemných a kouzelných tónech flétny,
nedělní soumrak se snáší pomalu.
Vítr si tančí svůj taneček vzletný
a slunce přehlíží mou malou zahradu.
Růže a pivoňky, macešky něžné,
irisy hrdé, karafiátky sněžné,
kopečky pomněnek a hebká těl včel.
Věneček uvinu . Vím, že bys to chtěl !
Nad kopci se snáší...
—————
05.10.2008 04:31
Ach ! Ta vonící loučka a říčka plná ryb,
na svět se dívám v němém úžasu. .
V milosti, kráse - našla jsem svůj klid,
na samém dně duše ... bez času.
Ty šumící břízy ! To ticho velebné,
kopce se vlní jak boky zralých žen.
Člověk tak rád si do trávy usedne,
pod keř plný růží. Být, nic než to a ticho...
—————
05.10.2008 04:26
Za zpěvů ptačích já jsem si tě vzala
a náš les nám požehnání dal.
Na mezi vonící planá růže vzplála,
a vítr nad řekou tklivou píseň hrál.
Jen pro lásku, a jen pro ni jsem tu žila,
za nocí studených se hřála nadějí.
V objetí tvém tak ráda jsem já snila,
láska a touha - věčné mámení.
Říkali o nás...
—————
05.10.2008 04:23
Budeme se milovat v ledových dnech.
Snad hvězdy nám posvítí,
sníh ustele bílé lože svatební
a mlha večerní mi jemný závoj utká.
Budeme se líbat v mrazivých ránech.
Na okna nakreslí Mistr svůj ledový květ,
havran pročeše mi dlouhé tmavé vlasy
a pod křídlo schová můj nezhojený stesk.
Budeme se...
—————
05.10.2008 04:21
Ponech mi alespoň trochu toho smutku,
nebo se zrcadli v slzách mé sebelásky.
Vzdávám svůj boj s prchavými stíny,
nacházím soulad s trpěnými splíny,
v zárodku lásky se krčí prý nenávist.
Co na to říct ?
Ponech mi alespoň trochu toho snění,
nebo se neztrácej tak rychle z paměti.
Už s hvězdou ranní...
—————
05.10.2008 04:18
Večer se už snáší nad horami,
vůně dýmu táhne krajem zšeřelým,
v myšlenkách spolu,ale opuštěni,sami.
Znáš ten stesk ? Je jak temný stín.
Po skleničce vína hlava trochu blázní.
Bůh přidělil mi v smutku těžký kříž.
Večerní chlad se vleče těžce z mlází
a blízkost tvá mi nepřichází vstříc.
Když hlavu...
—————
05.10.2008 03:53
Odchází zvolna stará, temná noc.
Z lásky včerejší nám zbyl sotva vzdech.
Ruka se chvěje. Ztratila už moc.
Neboj se. Přijde to. Něžný, svatý dech.
Mandlemi voní na stole můj chléb,
a tvé horké víno chladne v konvici.
Na poli pšenice. U ní starý chlév ...
Rozinky tmavé. Oči toužící .......
—————
05.10.2008 03:52
Teprve k ránu ustal déšť.
Ještě pár kapek po oknech sklouzlo.
Na prahu stojíš, lásku chceš vnést
do křehkých snů mých. Spala jsem tak dlouho !
Vrcholky hor, s korunou zlatou,
nad nimi křídla - vznešený to let .
Po cestě jdeme. Tou stezkou starou.
A láska nás provází. Náš utajený svět !
Cestou...
—————
05.10.2008 03:50
Až se mne naše řeka bude zjara ptát,
zda chci zase chodit po březích s tebou ,
já řeknu - ano -. Nesmím se už bát.
Půjdu - s tou tíhou - přebolenou.
Až slunce se dotkne paprsky svými,
poupátek podléšek, pod sněhem stulenými,
tvůj krok se přidá k mému. Ano ?
Půjdeme spolu za polibky ztracenými.
A...
—————
05.10.2008 03:48
V tom předjaří !
Ještě si chladno zapanuje.
Ale když svítá, slyším už ptáky,
jak sem tam hledají do zobáčku.
Tak to je předjaří. Už se to chystá !
A řeka ? Slunce si přivstane a slídí,
jestli už ledový kabát rozepíná.
Však ve švech už praská a sténá.
Ale na hladině se tváří, jakoby nic !
A láska...
—————
05.10.2008 03:29
Někdy se chová jak prodejná holka,
jindy pak jak dáma vznešená.
Někdy si hraje krutě s tvými city,
jindy vyvádí jak baba bláznivá.
A jen si pomyslíš, že kraluje ti v srdci,
tak šaškovský kabát si navlékne.
A když ji ženeš od svého prahu,
jak poslední žebrák se přivleče.
Zapal ji svíčku a počkej...
—————
05.10.2008 03:27
Drak připoutaný k zápěstí,
neznámá tvář v odrazu výlohy,
svět, který se zmítá nad propastí,
a já s ním.
Na stole, báseň nedopsaná,
ve sklenici víno, vyčpěle páchne,
a stejně tak i dech večera.
A také stromy. A podzimní květy.
A také městské kočky. Blýskají očima,
- jak holky toulavé.
Třou se o...
—————
05.10.2008 03:15
Znám jedno místo, plné vroucí něhy,
často v něm pobývám, sama a toužící.
Zelené ticho a řeka mezi břehy,
prokvetlá tráva, vzduch sluncem vonící.
S harfičkou sedává tam malá vodní paní,
písněmi o vodě si zkrášluje svůj čas.
Opřená o strom se dívám na svítání,
jak slunce rozmarně...
—————
05.10.2008 02:52
V kouzelných ránech se probouzíme spolu
a obzor jasní se světlem růžovým.
V myšlenkách nyní už není stopy bolu,
louky voní sladce dechem medovým.
Je prostřeno k létu. Vůně z lesů vane.
Však borovic se půjdu tajně, tiše ptát.
Zdali-li tvá láska náhle neochladne,
až zase budeš na jinou...
—————
05.10.2008 02:47
Usnula nám láska.
Do tůně snad spadla?
Vylov mi alespoň ještě její vzdech.
Byla tu sama.
A noc se k nám vkradla.
Hlasem tak smutným zpívá v bílých zdech ...
Ty zdi jsme si stavěli, když jsme se milovali,
jak stulíky žluté na noční hladině.
Do tmy jsme hleděli, sami se...
—————
05.10.2008 02:43
Ty chvíle za nás nikdo neodžije,
ty věci nelze jen tak pro nic mít!
To slovo, co se navždy v paměť vpije,
a city, jež nás mohou obejít.
A tiché kletby zašeptané k ránu,
když z postele se vstává, je to kříž.
Já přesto myslím, že jsi víc než v právu,
když pro jiného o své lásce...
—————
05.10.2008 02:42
Tu studánka! Jak plná slunce!
Snad někdo z ní už někdy pil ...
Jeden lásku neunesl,
druhý o ní jenom snil.
Prvnímu líto prázdných citů,
tak do dlaní si vodu bral.
Voda mu tekla mezi prsty,
nakonec lásku neustál.
Druhému se hvězda přiklonila,
a voda v dlaních zteplala.
Tak v...
—————
05.10.2008 02:41
Ztichněte a sněte, jako v zapomnění
a poslouchejte písně andělů.
Nechoďte za nimi za noci a bdělí,
měsíc vás táhne k bludným kořenům.
Sněte však: o hudbě, která vám zní v duši,
z touhy nelze dopsat milostný list.
Svítání, ráno náš hluboký klid ruší.
V rozbřesku dne si nikdo není...
