Vyhledávání
Kontakt
Hra světel a stínů
Podzimní
Podívej, klesá poslední list,
stržený studeným větrem.
A ještě se zatřepotá
než ho řeka odnese do neznáma
jako mnoho jiných
bez milosti, slitování...
Bojím se větru
vanoucího z blízkých hor.
Když zavoní sněhem,
je jako smrt,
co zakrývá náš svět.
A budeme si hřát ruce,
od konečků...
Kousek od všeho
Toužím mít kousek od všeho, co je krásné,
byť jen drobeček, co tu na mne zbyl.
Z květů jen plátek, z nebe to modrojasné,
žílu z kamene, kterou v sobě skryl.
Toužím mít maličko od všeho s jemností,
z růží trny, tu věrnou krásy stráž.
Z hudby fantazii, z knihy pak moudrosti,
vždy je uslyšíš,...
Přicházíš s ránem
Sametová noc mošus vydechla,
vrátky prochází teplý van.
Hedvábná rána rosou zalítá,
přicházíš po louce, jsi sám.
V tichu mé samoty čekala jsem!
Zdobila dům i sušenky.
Chvěje se jitro, prochází jak snem
ve světle něžné jitřenky.
ve světle něžné jitřenky.Sametová noc...
Chvilka před svítáním
Pilníkem na nehty ryji jméno,
zarývá hrot svůj do dřeva.
Píši to, co světu utajeno!
Tichá jsem, a tak zmatená.
Měsíci, sviť a uchovej mé sny,
plamen svíce dohasíná.
K jaru už pukají ledové kry,
lásce se rozum teď vzpírá.
Chybí je jen jediný verš
Nad domem krouží havrani,
půlnoční hvězda už dohasíná.
Náš příběh hořel v plameni,
znuděn pointou, ospale zívá.
Chybí mu totiž jeden verš,
vyšlehne z tebe, ohně a krve,
nechej se unést, citem svést,
napiš ho na okno, na poprvé.
Zima teď maskuje cestu.
Vycenil mráz...
Láska nezná kompromisy
Lásky nesmírnou moc jen člověk chápe!
Vydá se cestou k vřelému objetí,
bludnými stezkami,temnotou tápe,
do tvého rajského, sladkého zajetí.
Lásko má, trny jsme spoutáni spolu,
nebeské hodiny odbíjejí čas!
Otvírám s tebou novou kapitolu,
ukaž mi jen na chvilku úžasný...
Dva kohouti na jednom smetišti
Ráno halí cudně nahotu stromů.
Cesta mlhou přes park do kanceláře.
Básničky pak. Mluvit jen přímočaře ...
Neodhalím taj veršů kdovíkomu.
Osud hraje! Co sdělit lze a musí,
pravda jak zní, jak se lží si zahrává.
V hloubi srdce zlo. Ne, nejsem laskavá.
Pošklebek stranou, co svědomí...
Nemilosrdný listopad
Pouliční světla rozpitá v kalužích,
na zemi zvlhlé listí, je listopad.
Z celého dne si odnáším v duši chlad,
prý, člověk si zvykne, čas ho otuží.
Kdosi urazil světci pravou ruku,
a obvinil ho, že za všechno může.
V tom lítém hněvu a bolu v souzvuku,
vytrousil svou občanku do...
Říjnové pocity
V okně se svíce za noci rozžíná.
Bydlí tam malíř podzimních obrázků,
za blondýnku zaměnil tmavovlásku,
nakreslil slunce a svíce zhasíná.
Ulice tichá, stíny se míhají.
Říjnový, diskrétní, pomíjivý déšť.
Slzy za láskou dokáží z očí téct!
Pokorně, bolestně a tak potají.
Stíny budí sny a...
Konec léta
Ani jsi nám své sbohem nedalo,
u krbu si budeme povídat.
Ještě včera nás slunce laskalo!
Při ohni se budeme objímat.
Polínka z borovic zavoněly,
naši psi si přisedli k ohni blíž.
Květiny v zahradě zapomněly,
rozsévat svou krásu, o níž ty...
Večernice
Světlo krásné večernice,
klesá na můj sad.
Měsíc slídí na rybníce,
chce si povídat.
Vítr něžnou píseň hraje,
květy chví se v zahradách.
Prázdno v hlavě, srdce taje,
vše je jako světlo v tmách.
Do podloubí stín se vkrádá,
nemám z něho...
Budeme litovat
Často se stane
že nedospím noc.
Budí mne touha.
A též lásky moc.
Tak vcházíš sám,
v černém plášti tmy.
Mrak měsíc stíní ...
Jak ten o tobě ví ?
Sama se nebráním.
Toužíš mne milovat ?.
Snad, až se rozední,
budeme litovat ...
Červencová rána
Sotva se rozbřesklo, milostná záře
jakoby chtěla srdce pohnout k citu.
Leč, láska má jen sama sebe ráda
a já mlčím v tom krásném ranním svitu.
Na kopcích slunce noční tmu vyhání,
břehy řeky zavoní pro rybáře.
Leč, v tom jitru mé srdce tolik strádá!
A já mlčím. Krása, však...
Jsme němí
Prochází krajinou, bledý jak ty,
když po probdělé noci snídáš.
Jako ty míváš, i on má své sny,
ráno je však rád zapomínáš.
Ta slova, co tak skrýváš mezi rty!
Do noci z okna jen tak zíráš.
Nešílíš lásko, měsíc ti jen zbyl,
tajemně s ním v noci mluvíváš.
Kde jsou...
Zlomená láska
Zatímco v osudu je rozhodnuto,
srdce odmítá pravdu pochopit.
Je to tak těžké, a je mi líto,
že musím svou lásku navždy opustit.
A řeka plyne v tom truchlivém čase,
stromy se nad ní tiše sklánějí.
Hvězdy vyšly a je tu tak krásně,
že city k tobě se mocně...
Já žárlím
Lidé si vskutku nerozumí,
motají se jim myšlenky.
Záletné, hříšné milenky!
A noci jejich kroky tlumí.
A tak žijí jak na výsluní.
Luští si svoje tajenky,
v kabelce loví řasenky.
V osudech mužů klidně trůní.
Já žárlím a vím, jak se na ně díváš!
Až k závrati žárlím na tebe
a cloumá se...
Měl bys mít strach
Jsem jako přeludy s maskou ženy,
někdy mi bývá nejhůře.
Když líbám tě, tak jak naposledy,
bohyně blízká nestvůře.
Mé prsty jak struny nataženy,
povolné něžné drezůře,
vyťukat písmena z abecedy.
Neujdou přísné cenzuře!
Mou masku mi sejmi jako slupku.
Touha...
Dilema
Na prstu otlak od prstýnku,
v tváři vrásku ženáčů,
oči visely chvilku.
Oči lásky hledačů.
A co když jde o menší mýlku?
Po ženatých nepláču.
Kapka potu na knírku.
A úsměv rozsévačů.
Večerem zahrada zavoněla,
na cestě svítil oblázek,
měla jsem mnoho...
Chiméry
Chci, aby žily víly,
s vlasy až k pasu,
podobné klasu
a hrály na citery,
Ty prapodivné síly!
V poledním žáru,
jdou za vůní luk.
Jako letní chiméry...
Havrani
Lednové noci, mrazivé a temné.
Kam jste jenom slunce schovaly?
Kam zmizely stíny lehkověrné,
kam srdce, co v lásku doufaly?
Ne jinak, až den oponu zvedne!
Havrani pod oknem čekali,
zda padne cosi do půdy černé,
aby pak almužnu sbírali.
Vřesoviště
Ve sněhu jsou cesty ještě kluzké
a stopy zvěře vedou do lesů.
Padají vločky z nebe tak hustě!
A vítr si zazpívá z partesů.
Moje myšlenky tak strašně smutné,
však ti je také brzy přinesu.
Složím je do veršů ve vší úctě
a večer je do ouška přednesu.
Že jsem tak čekala na...
Rozchod
Pokorně stála´s vedle mne,
jen úsměv zbyl z té krásné mladé dívky.
Co se to stalo? Nevím sám.
Nejdu už dál a tiše říkám - díky.
Nemohu dál, a to je vše!
Osud nemá pod textem vysvětlivky.
Sny neletí už ke hvězdám.
Bez nich jsem ztracený, tak říkám - díky.
A srdce si snad trochu...
Tajemství
Až se tvé oči probudí do chladného rána
a ze stromů bude padat zmrzlý sníh,
za mdlého rozbřesku je má báseň rozepsána.
Cosi mi řeklo, že ti ji poslat smím.
Přečti ji, prosím, ta slova jsou jen pochytána,
z myšlenek, pocitů, o čem člověk sní.
Svítá už - obloha je ještě rozestlána
a...
Píseň o lásce
Pro bolest duše nechápu,
čím jsem dnes a čím jsem byla včera.
Můj smutek má jméno nedůvěra.
Už vím co vím. V tom netápu.
Lásko má, matko návratů,
nevrátím-li se zpět do večera,
půjč mi ta bílá andělská pera
a vezmi tíseň z přehmatů.
A z lásky, když cit je ponížený,
svádím...
Čarosvit
Ve svítání rán kouzla mizí.
Ten tichý žal, že noc skončila!
A možná si budeme cizí,
když povíš, sbohem, má milá.
Sbohem je možná žehnání.
Bylinky z hrnku jsem upila.
Čarosvit pochybnost zahání.
Do růží jsem hlavu složila.
Cesty básníků
Pojď se mnou, cestou z heřmánku,
uzdrav mne slovem, mlčením.
A čistou vodu ze džbánku,
podej všem tichým, zkroušeným.
Pojď se mnou, cestou poutníků,
kteří si nesou v torně chléb,
a verše mrtvých básníků.
Ve slunci tak zářivý střep!
Objetí
Proč si myslíš, že jsi sám?
Jako kůra krásný strom,
jako břeh spící řeku,
tak tě v duchu objímám
a do snů jsi, drahý, zván.
Zníš mi jako tichý zvon.
Jako dech dávných věků,
tak tě v sobě nosívám.
. 1864. Oil on canvas. The Metropolitan Museum of Art, New York, USA..jpg)
Tíha lásky
Každý den jak korálek,
pouštíš mezi prsty.
Sny ze suchých fialek,
úzkostně se svrkly.
Taková tíha přišla!
A pavučiny ví,
jak by se moucha chytla,
letící kolem zdí.
Řekni jen: "Miluji!"
já zašeptám:
"Co smím, ti daruji".
Sluneční stráně
Asi jsem neměla jít na tu stráň,
však byl jsi také sám a zasněný.
Jak prudce zavoněl pšeničný lán!
Den nádherný,jakoby zlacený.
Víla tě mohla líbat! A ty spíš.
V náruči louky spící, bezbranný.
Víčka se chvějí. O něčem si sníš?
V lásce jako já také...
Usnula láska
Usíná láska mezi tulipány,
hvězda ji spadla do vlasů.
Ten sen se nám zdál, protože jsme spali
na louce měkké jak z atlasu.
Bylo to krásné, v té červnové noci.
Možná, že tam spící zůstala.
Květy se po ní samou touhou chvěly,
nemohly snad usnout do rána.
Když vstane slunce k ránu nad...
Tajemné cesty lásky
Tak často počítám hvězdy za úplňku
a myslím na ty, co se milují.
Tajemné cesty si láska vytýčila,
doteky něhy věčnost slibují.
Cestami srnců,tak tiše,za pramenem,
lidská vášeň se žízni podobá,
svedeni osudem, souzeni jsme nebem.
Srdce touží, mysl je zmatená.
Svět za vrátky
Za vrátky je svět, plný nevinnosti,
v září slunce vzduch zavoní.
Snídáme spolu, plní pochybnosti.
snad ještě zítra .. kdo to ví?
Heřmánkové cesty nás zavádějí.
Vůně nás svádí ke snění.
To létem jsme oba tak omámení,
do vábných citů stržení.
Zakázané ovoce
Na tichých místech, kde zpívají jen ptáci,
byli jsme spolu, v našich snech.
Jahody k snídani, vodu ze studánky,
kolem dokola měkký mech.
Svíráš mi ruku, bojím se říci slovo,
horká jsem jak slunce polední.
I když se milujem, bolesti je mnoho.
Oba jsme někomu nevěrní.
Přišla láska
Přišla to ráno, zahradními vrátky,
v trávě se ještě rosa třpytila.
Proč odemkla jsem své zámky,
trochu se mi divila …
Na růžích ještě spí nevinnost rána
a v kráse květů slunce se vzhlíží.
Obloha je rozestlána,
do srdce šíp mi míří …
Polibky v dešti
Déšť klesá tak zmámeně do kopretin,
lekníny v jezírku dřímají,
polední zvony nám vyzvánějí
a naše rty se líbají...
Slunce si pohrává se svými stíny,
listy si s větrem šeptají,
tajemství, co ví jen kopretiny,
stejně, jako my, neznají.
Jsem jako ta louka před senosečí,
tvé ruce...
Nedělní večer
Na stole leží kniha nedočtená,
na stránkách růže uvadá.
Do oken hledí unavená žena,
den se do noci propadá.
Do stromů padá jemná noční rosa.
Kam zmizel ten den předešlý?
Ráno se vloudí, jak rusalka bosá,
vezme člověku tiché sny.
Srub v horách
Srpek měsíce
17.03.2015 21:07
Noc halí celý můj svět svým hávem,
květiny usnuly, konec divům.
Noční rosa v rytmu přiléhavém,
poslouchám zasněné preludium.
Měsíček přebírá hvězdám sólo,
utekl z rukávu temné noci.
Ulehl sám na jezerní molo,
do jeho hlubin upřel své...
Až k zatracení
23.03.2011 19:55
Zimní noc se hvězdami náhle rozzářila.
Hledám tu, která je jen má.
Jedna mi přeci své světlo přislíbila,
když tonula jsem v temnotách.
Jsou chvíle, které sám člověk nedocení,
hned zmizí, když spolkne je čas.
Pro samu krásu pak odsouzen k zatracení,
v srdci však touží prožít ji zas.
Probuzení a sen (Sonet)
05.10.2008 11:45
Mraky se k ránu s větrem potýkají,
miluji ten tichý, letní déšť.
Milenci si o lásce pošeptají,
jeden snad druhého touží svést.
Růže zazáří, pokryté rosou,
jakoby smíchem zaslzely,
vůní hovoří, tajemnou glosou,
jak by jim perličky...
Láska
05.10.2008 11:37
Je to tak těžké, osud nás dva dělí!
Chci se tě dotýkat, však nesmím ti to říct!
Svět není pro nás. I kdybychom chtěli!
Chybí nám síla – my musíme s tím žít!
Vím však, že láska, která nezná hranic,
sama nás povede a řekne snad - jak dál.
I kdyby všechno bylo časem na nic,
zůstane...
Měsíční svit (Ritornel)
05.10.2008 11:35
Růže se sladce rozvoněly,
a nebem září měsíční svit.
Až nebesa se rozechvěly.
Nebe se na mne trochu zlobí,
že si ho ve dne tak nevšímám.
Pro radost v zlatě sluncem zdobí!
Práce mi kloní k zemi hlavu,
musím stále jen otáčet.
Kdo by se postaral o...
Já sním (sonet)
05.10.2008 10:25
Sním o probuzení časně z rána,
prostřu si v zahradě snídani.
Slunce na nebi, tichá katedrála,
Kdo jen by pomyslel na spaní.
Zase už tají do potoků ledy,
rybkám je stříbrně veselo.
Kdy jsme se líbali naposledy?
Když v zimě se brzy setmělo.
Sejdi už z hory,...
Za Ivanem Blatným
05.10.2008 05:39
Podzimně mžilo do korun stromů
podvečer se skláněl nad Brnem
šla jsem jen tak, pomalu domů
a sám Ivan Blatný mne provázel
" Nebe je modré jak karfiol"
tak úchvatně smutná metafora
v tom verši je krása, něha i bol
a vzpomínka na mého profesora
S pokorou v srdci si říkám jeho básně
a večer se...
Zrcadlení
05.10.2008 05:34
Na tichém místě, pod ochranou Boží,
stojí prostý, bílý, nenápadný chrám.
Z blízké vesnice tam lidé rádi chodí,
poslechnout si Slovo, jak miluje je Pán.
Růženec se modlí bezzubými ústy,
babičky, co v odříkání lásku dávají.
Do oblak bílých stoupá svatá píseň,
to hlasy...
Je to poezie?
05.10.2008 04:52
Máš lásku ? Dej mi ji. Než slunce vyjde.
Ještě je duše osleplá temnotou.
Ve vichřici kráčím, po cestách dávných lidí.
Já, vyznavačka snů a milenka Harmonie.
Mé neštěstí je snění. A to je poezie ?
Bože ! Mučivá a těžká, drátěná košile.
Do žeber mne tlačí. Do ramen zadírá.
Pálí a souží. Ať...
Jestřábí pírko
05.10.2008 04:49
Pro pírko jestřábí, údolím procházím,
nade mnou obloha, pod nohama zem.
Hrst suché trávy, odkvetlé máky,
deštný mrak nad horou...
Magický den !
Jestřábí plachtění,
vysoko v oblacích,
pro pírko sehnu se,
než vítr ho odnese,
dám ti ho z večera,
až rybník rozkvete, nočními květy hvězd......
Chrám
05.10.2008 04:40
Chrám lesa.
Ranní svit.
Vír ptačích křídel,
úzkostný křik,.....
a jinak klid.
Taj stínů.
Stačí číst !
Podzimní květ,
spadlý list,.....
a dá se tak snít.
Studánka v lese.
Dá se z ní pít.
Sladkobol z lásky,
pro věčný cit,........
i tak se dá žít.
Zase spolu
05.10.2008 04:34
V jemných a kouzelných tónech flétny,
nedělní soumrak se snáší pomalu.
Vítr si tančí svůj taneček vzletný
a slunce přehlíží mou malou zahradu.
Růže a pivoňky, macešky něžné,
irisy hrdé, karafiátky sněžné,
kopečky pomněnek a hebká těl včel.
Věneček uvinu . Vím, že bys to chtěl !
Nad kopci se snáší...
S létem
05.10.2008 04:31
Ach! Ta vonící loučka a říčka plná ryb,
na svět se dívám v němém úžasu. .
V milosti, kráse - našla jsem svůj klid,
na samém dně duše ... bez času.
Ty šumící břízy! To ticho velebné,
kopce se vlní jak boky zralých žen.
Člověk tak rád si do trávy usedne,
pod keř plný růží. Být, nic než...
Za zpěvů ptačích
05.10.2008 04:26
Pro lásku jsem si tě vzala
a les nám požehnání dal.
Planá růže ohněm vzplála,
a vítr na šalmaje hrál.
Vzdáleni časem od sebe,
po tobě toužící, snila.
Milenci jsme, ne přátelé.
Někteří tak záviděli!
To rozmar a ten pomine.
Choulím do tvojí...
Až k rozednění
05.10.2008 04:23
Budeme se milovat v ledových dnech.
Snad hvězdy nám posvítí,
sníh ustele bílé lože svatební
a mlha večerní mi jemný závoj utká.
Budeme se líbat v mrazivých ránech.
Na okna nakreslí Mistr svůj ledový květ,
havran pročeše mi dlouhé tmavé vlasy
a pod křídlo schová můj nezhojený stesk.
Budeme...
Snaž se odejít
05.10.2008 04:21
Ponech mi alespoň trochu toho smutku,
nebo se zrcadli v slzách mé sebelásky.
Vzdávám svůj boj s prchavými stíny,
nacházím soulad s trpěnými splíny,
v zárodku lásky se krčí prý nenávist.
Co na to říct ?
Ponech mi alespoň trochu toho snění,
nebo se neztrácej tak rychle z paměti.
Už s hvězdou ranní...
Večer nad horami
05.10.2008 04:18
Večer se vznáší nad horami,
červánky vždycky mě potěší.
V duchu spolu, ale tak sami,
mé srdce snad stesk si vyřeší.
Měsíc se vyhoupl nad věží,
prošel spícími lučinami.
Oči mé slzami nešetří,
v duchu spolu, ale tak sami.
Mučím se stále obavami!
Nic...
Naděje
05.10.2008 03:53
Odchází zvolna stará, temná noc.
Z lásky včerejší nám zbyl sotva vzdech.
Ruka se chvěje. Ztratila už moc.
Neboj se. Přijde to. Něžný, svatý dech.
Mandlemi voní na stole můj chléb,
a tvé horké víno chladne v konvici.
Na poli pšenice. U ní starý chlév ...
Rozinky tmavé. Oči toužící ...
Setba
05.10.2008 03:52
Teprve k ránu ustal déšť.
Ještě pár kapek po oknech sklouzlo.
Na prahu stojíš, lásku chceš vnést
do křehkých snů mých. Spala jsem tak dlouho !
Vrcholky hor, s korunou zlatou,
nad nimi křídla - vznešený to let .
Po cestě jdeme. Tou stezkou starou.
A láska nás provází. Náš utajený svět...
Neboj se, prosím
05.10.2008 03:50
Až se mne naše řeka bude zjara ptát,
zda chci zase chodit po březích s tebou ,
já řeknu - ano -. Nesmím se už bát.
Půjdu - s tou tíhou - přebolenou.
Až slunce se dotkne paprsky svými,
poupátek podléšek, pod sněhem stulenými,
tvůj krok se přidá k mému. Ano ?
Půjdeme spolu za polibky ztracenými.
A...
V tom předjaří
05.10.2008 03:48
V tom předjaří !
Ještě si chladno zapanuje.
Ale když svítá, slyším už ptáky,
jak sem tam hledají do zobáčku.
Tak to je předjaří. Už se to chystá !
A řeka?
Slunce si přivstane a slídí,
jestli už ledový kabát rozepíná.
Však ve švech už praská a sténá.
Ale na hladině se tváří,...
O podivných hrách lásky
05.10.2008 03:29
Někdy se chová jak prodejná holka,
jindy pak jak dáma vznešená.
Někdy si hraje krutě s tvými city,
jindy vyvádí jak baba bláznivá.
A jen si pomyslíš, že kraluje ti v srdci,
tak šaškovský kabát si navlékne.
A když ji ženeš od svého prahu,
jak poslední žebrák se přivleče.
Zapal ji...
Drak
05.10.2008 03:27
Drak připoutaný k zápěstí,
neznámá tvář v odrazu výlohy,
svět, který se zmítá nad propastí,
a já s ním.
Na stole, báseň nedopsaná,
ve sklenici víno, vyčpěle páchne,
a stejně tak i dech večera.
A také stromy. A podzimní květy.
A také městské kočky. Blýskají očima,
- jak holky toulavé.
Třou se o...
Znám jedno místo
05.10.2008 03:15
Znám jedno místo, plné vroucí něhy,
často v něm pobývám, sama a toužící.
Zelené ticho a řeka mezi břehy,
prokvetlá tráva, vzduch sluncem vonící.
S harfičkou sedává tam malá vodní paní,
písněmi o vodě si zkrášluje svůj čas.
Opřená o strom se dívám na svítání,
jak slunce rozmarně...
Kouzelná rána
05.10.2008 02:52
V kouzelných ránech se probouzíme spolu
a obzor jasní se světlem růžovým.
V myšlenkách nyní už není stopy bolu,
louky voní sladce dechem medovým.
Je prostřeno k létu. Vůně z lesů vane.
Však borovic se půjdu tajně, tiše ptát.
Zdali-li tvá láska náhle neochladne,
až zase budeš na jinou...
Usnula nám láska
05.10.2008 02:47
Usnula nám láska.
Do tůně snad spadla?
Vylov mi alespoň ještě její vzdech.
Byla tu sama.
A noc se k nám vkradla.
Hlasem tak smutným zpívá v bílých zdech ...
Ty zdi jsme si stavěli, když jsme se milovali,
jak stulíky žluté na noční hladině.
Do tmy jsme hleděli, sami se...
Ty chvíle
05.10.2008 02:43
Ty chvíle za nás nikdo neodžije,
ty věci nelze jen tak pro nic mít!
To slovo, co se navždy v paměť vpije,
a city, jež nás mohou obejít.
A tiché kletby zašeptané k ránu,
když z postele se vstává, je to kříž.
Já přesto myslím, že jsi víc než v právu,
když pro jiného o své lásce...
Studánka
05.10.2008 02:42
Tu studánka! Jak plná slunce!
Snad někdo z ní už někdy pil ...
Jeden lásku neunesl,
druhý o ní jenom snil.
Prvnímu líto prázdných citů,
tak do dlaní si vodu bral.
Voda mu tekla mezi prsty,
nakonec lásku neustál.
Druhému se hvězda přiklonila,
a voda v dlaních zteplala.
Tak v...
Můj přístav
05.10.2008 02:41
Ztichněte a sněte, jako v zapomnění
a poslouchejte písně andělů.
Nechoďte za nimi za noci a bdělí,
měsíc vás táhne k bludným kořenům.
Sněte však: o hudbě, která vám zní v duši,
z touhy nelze dopsat milostný list.
Svítání, ráno náš hluboký klid ruší.
V rozbřesku dne si nikdo není...
Letní čas
Najdi mne
13.01.2010 05:15
Proč lásko jsi duši rozehřála?
Nevěřím, že něco znamenáš.
V samotě jsem si kdys rozestlala.
Co komu po tom, o čem já sním?
Prostá tvá krása mně okouzlila.
V pohledu jeho jsi procitla.
A jeho úsměv jsi prozářila,
dotekem jsi nás tak spojila.
Stopy v písku jsem mu zanechala,
i milostný dopis v...
Nevěra
13.01.2010 05:14
Už nežárlím, nepláču, nebojím se.
Neprosím, nezoufám si, nemodlím se.
Posvátná přísaha tu nahá stála,
když Nevěra si talár oblékala.
Já nežárlím, nepláču, nebojím se.
Lituji, utíkám ti, nestydím se.
Když pelechem se lože lásky stává,
bolestnou hořkost v srdci zanechává.
Věřím v lásku
13.01.2010 05:12
Věřím v lásku, co tak tiše chodí,
než udeří náhle jak blesk.
Konec je smutkům. Ať zvony zvoní,
nyní mám v srdci jiný stesk!
Stačil pohled, nic už neutají,
dotkne-li se, já umírám.
Poupě mi vložil do horkých dlaní,
v růžích si lůžko ustýlám.
Věřím, že andělé nad námi bdí,
doufám, že oba...
Molo
13.01.2010 05:10
A zase ve snách maluji svá rána
a zase cítím mokrý, chladný břeh.
U mola zakotví ta loďka stará,
až opustí nás i poslední vzdech.
Zatím je noc, ta hladina je temná,
tak spát a nechat sny plout do rána.
Molo je náruč, co nás čekávala.
Touha už není, mysl mlhavá...
Stokrát jsme kotvili a...
Letní déšť
13.01.2010 05:07
Tak zvolna a lehce padá letní déšť,
k závrati vůně tak omamná.
Čeří hladiny jezer a milých řek,
letní ta chvíle je záhadná.
Každý list stromu touží ty kapky nést,
by zlíbán sluncem léta směl být.
Sveden svou touhou a záhy opuštěn,
o letních přívalech může snít.
Jsem stejná jak strom, a ty jsi mým...
Byl jsi to ty
Jen málo
23.03.2011 19:38
Toužím mít kousek od všeho, co je krásné,
byť jen drobeček, co tu na mne zbyl.
Z květů jen plátek, z nebe to modrojasné,
žílu z kamene, kterou v sobě skryl.
Toužím mít maličko od všeho s jemností,
z růží trny, tu věrnou krásy stráž.
Z hudby fantazii, z knihy pak moudrosti,
vždy je uslyšíš, když se...
Ty večery!
05.10.2008 11:48
Ty večery, když jsme spolu,
objetí, něha, naše sliby.
Hudba tichá hraje k tomu,
tobě i mně se to tolik líbí.
V náruči sníme o naši lásce,
v ztemnělém, tichém pokoji.
Měsíc je náš tichý strážce,
ten o nás nikomu nepoví.
Líbal jsi můj stín
05.10.2008 11:39
Líbal jsi můj stín, v hájích stinných,
prameny zurčely hluboko v podzemí.
Slunce vrhalo žár ze světů tolik jiných,
v náručí ztichlých luk jsi hledal zázemí.
Líbal jsi však stín, co srdce dávno nemá,
zemřely nám všechny sladké naděje.
Tvá ruka v temnotách něco stále hledá,
leč stín jež jsi líbal...
Lekníny
05.10.2008 11:30
Na trávě se kapky zatřpytily,
když rosa k ránu padala.
Ve větvích se ptáci probudili
a mlha se z luk zvedala.
Lekníny bílé, všechno jste si vzaly
a mlčky se tulíte do poupat.
A skály černé, vždy jste nás ukrývaly!
K vám měla jsem srdce připoutat...
Poplujeme spolu
05.10.2008 10:51
Slunce a vánek, útěšné rozjímání,
letní den takový, jaký má být.
Touha po vodě, sladké zahálení,
zpěv ptáků ve stromech - je o čem snít.
O vůni borůvčí, o tichém lese,
o mýtince malé, kterou jsi utajil.
Studánka naše se zrcadlí tak křehce,
blízko k ní tak a přeci mnoho mil.
Hladina...
Verše
05.10.2008 10:49
Četla jsem ti verše, za svítání,
ptáci si o nás dvou tiše zpívali.
Prožili jsme noc, bez milování,
hvězdy na nebi únavou zívaly.
Na konci srpna dny nás ještě hřály,
horečka z touhy. A mnoho krásných slov.
Ty vezme vítr, zmizí s létem v dáli.
Báseň podzimu je skryje pod svůj krov.
Zlaté penízky
05.10.2008 10:48
Už zlaté penízky trousí ráno,
podzim přitančil do kraje.
Na šňůrách vlaje čisté prádlo
a vítr si ladí své nástroje.
Ráda se líbám v něžném dešti,
když listy k zemi klesají.
Kdosi nám tiše lásku věští,
stromy se cudně svlékají.
Odešla láska
05.10.2008 10:32
Láska je ještě nedotčená,
už na ni padá černý stín.
Zašeptal vítr naše jména,
a odešel spát do skalin.
Odešla láska, bez příčiny,
po cestě naší s večerem.
Kdo nám jen sečte naše viny?
S kým ráno se každý proberem?
Odešla láska, slzy tu zbyly,
a víčka se pláčem zachvějí.
Jednou...
Kdy to bylo?
05.10.2008 10:30
Bylo to ráno či snad v poledne?
Láska tu stála se svěšenými křídly,
kdesi v zahradě zazpíval kos
a slunce zažehlo kopcům svatozář.
Bylo to ráno či v poledne?
Cesta údolím vedla k mé touze,
kdesi v tichém háji zazpívali ptáci,
oblaka vítr roztahal po obloze.
Jsme spolu v jediném...
Všechna láska musí být vylita
05.10.2008 03:08
Všechna láska musí být vylita.
Taková je touha,
je sama sobě slastí
a ještě víc to chce milovat do syta
až tě pak přepadnou nepokoje,
brouci a pavouci
i stíny se ti vkradou do pokoje
když necháš myšlenky plout
a rozum kormidlo opouští.
Pak ráno vyjdeš sám do zahrady
rosa se nad...
Ve smrti spolu
05.10.2008 03:05
Ve snu vidím malé náměstí v letním odpoledni
sedíme spolu pod kašnou a jíme chleba
cítím neskonalou lásku bez chtění
a poslouchám tiché letní šumění
Jsem s tebou a cítím klid a štěstí
z batůžku vytahuješ láhev s vodou
a nabízíš mi první doušek
je mi tak, jak když jsi mi prvně vařil...
Vrať se
05.10.2008 02:36
Tehdy mne hřál v mrazivých dnech,
oheň z krbu, kam polínka jsi vkládal.
Lože bylo měkké, jak bývá v lese mech.
A za okny sníh tak zvolna, lehce padal.
To bylo tenkrát, za venkovské zimy,
když nás oba stesky popadly.
Doufali jsme v lásku. Byli jsme tak sniví,
na tvrdou zem však jsme...
Šeptal jsi mi verše
05.10.2008 02:32
Šeptal jsi mi verše.Večer za úplňku.
Já je v šeru noci skryta sbírala.
Jak bělavé perly z náhrdelníku,
který jsem z lásky k tobě navlékala.
A byly večery, jen ticho bylo se mnou,
jen z horských hájů stromů šumění.
Byla jsem tichá a bylo to jen jednou,
z lásky tak zmatená, i z toho...
Letní čas
Najdi mne
13.01.2010 05:15
Proč lásko jsi duši rozehřála?
Nevěřím, že něco znamenáš.
V samotě jsem si kdys rozestlala.
Co komu po tom, o čem já sním?
Prostá tvá krása mně okouzlila.
V pohledu jeho jsi procitla.
A jeho úsměv jsi prozářila,
dotekem jsi nás tak spojila.
Stopy v písku jsem mu zanechala,
i milostný dopis v...
Nevěra
13.01.2010 05:14
Už nežárlím, nepláču, nebojím se.
Neprosím, nezoufám si, nemodlím se.
Posvátná přísaha tu nahá stála,
když Nevěra si talár oblékala.
Já nežárlím, nepláču, nebojím se.
Lituji, utíkám ti, nestydím se.
Když pelechem se lože lásky stává,
bolestnou hořkost v srdci zanechává.
Věřím v lásku
13.01.2010 05:12
Věřím v lásku, co tak tiše chodí,
než udeří náhle jak blesk.
Konec je smutkům. Ať zvony zvoní,
nyní mám v srdci jiný stesk!
Stačil pohled, nic už neutají,
dotkne-li se, já umírám.
Poupě mi vložil do horkých dlaní,
v růžích si lůžko ustýlám.
Věřím, že andělé nad námi bdí,
doufám, že oba...
Molo
13.01.2010 05:10
A zase ve snách maluji svá rána
a zase cítím mokrý, chladný břeh.
U mola zakotví ta loďka stará,
až opustí nás i poslední vzdech.
Zatím je noc, ta hladina je temná,
tak spát a nechat sny plout do rána.
Molo je náruč, co nás čekávala.
Touha už není, mysl mlhavá...
Stokrát jsme kotvili a...
Letní déšť
13.01.2010 05:07
Tak zvolna a lehce padá letní déšť,
k závrati vůně tak omamná.
Čeří hladiny jezer a milých řek,
letní ta chvíle je záhadná.
Každý list stromu touží ty kapky nést,
by zlíbán sluncem léta směl být.
Sveden svou touhou a záhy opuštěn,
o letních přívalech může snít.
Jsem stejná jak strom, a ty jsi mým...
Uvěř mi, Cyrano (sci fi poezie)
Kde jsi, Cyrano?
23.11.2008 23:56
Snad tam, kde se protíná prostor a čas,
tak jsme se, lásko, kdysi poznali.
Já byla dívka ještě tak mladá,
jen hvězdy o citech v noci zpívaly.
Snad, že to bylo kouzlo nepoznané,
tak hlas muže mi sladce duší zněl!
Psal jsi mi denně listy láskyplné,
do tajných míst...
Štítky
Letní vábení
Sonet příliš upřímné kartářky
14.08.2015 14:31
Nechápu, že se tak trýzníte.
Tak vám nezavolal, SMS neposlal!
Možná, že po něm moc šílíte,
možná, že se vaší lásky bál.
Nechápu strach, co kalí vám zrak.
Karty jsou samý prolhaný blud.
Jak snadno z lásky udělat vrak!
Copak nemáte před sebou stud?
Karty lžou! Nikdo nemá víc,než vy.
Navíc co je, to...
Ať přijde tichý déšť
24.07.2011 12:42
Ať už přijde tichý déšť,
ať zlíbá moje růže.
Ať na trávu lehne též,
vždyť kráse vstát pomůže.
A obejmu krásný keř,
až zabolí mne kůže,
vyslechnu si malou lež
z úst jediného muže.
Červencové ráno
23.07.2011 22:40
Zakrouží křídla oblohou,
slunce pozvou ven.
Růže se lehce zavinou,
vůni dají v plen.
To lidské nitro raněné,
útěchu v jitru hledá.
Milostné ráno zmámené,
na srdce člověku sedá.
Právě se víla probouzí,
z nebe verš je čten.
A vítr ho pak roztrousí,
torzo zbude jen ...
Kouzlo červencových nocí
23.07.2011 22:39
To les skryje v noci všechny tiché lásky,
co objetí se dočkat nemohou.
Ty spěchající dívky, ty tmavolásky,
splynou tak snadno s tmavou oblohou.
To noc skryje v lese rozjívené krásky
za svitu hvězd své rty si malují.
Milenci skrytí za kouzlem masky,
rudé rty slepě a...
Martin a Liliana
Úžasná láska
Na co čeká ztichlé ráno?
S úžasem zírám do nebe,
stojím tak blízko u Tebe,
otevři se zlatá bráno!
Prameny čistých rajských vod,
ve snech nás ty zvuky budí,
touha pluje lidskou hrudí.
Po vodách kráčím, žádný brod!
Temnota je přemožena,
mám tolik, tolik...
Martin se učí snít
Snad jednou z večera usednem pod jabloní,
tu zavoní růže, a z polí rudé máky,
pak ruku mi sevře a já asi taky,
zůstanem tišší, oba tak bezbranní.
Když přivře oči, chce být políbena
a já tu ženu líbat neumím,
asi ji trochu možná urazím,
a tak ji zašeptám: má přislíbená.
Vás žádná krása...
Martin
Pod starou střechou, v patře bez výtahu
v bytě tak malém a v něm plno knih,
žije Martin, skoro jako ten mnich
z oken vidí na téměř celou Prahu.
Často se dívá mlčky do oblohy,
vyjde-li hvězda, kterou dobře zná,
říká ji, Lili, hvězdo kouzelná.
K romantice má zřejmě skryté vlohy.
Nad...
Ztracená
U okna si rozčesala své dlouhé vlasy,
praskaly jako polínka v plameni.
Tajemné jiskry, tak skryté v kameni,
obnažily kousek její krásy.
Dívá se zasněně do oblohy,
jako když jeho tvář toužebně hledá,
sepnuté ruce a v tváři tak bledá,
jedem hadím ušknutá do nohy.
Ach, kam jen...
Cesty lásky
Mozartovi
20.02.2010 20:57
Vy, malý pane s parukou plnou pudru,
z podstavce klidně na svět zhlížíte.
Toužím mocně zahrát vaši hudbu
a vy si tu jen tak ztrnulý stojíte.
Do vašich not mi křídla asi nedorostla,
prsty dřevění,zoufalstvím hubnu.
Vy tu staletí sladce prospíte,
já samým čekáním pod vámi snad...
Ti muži ...
20.02.2010 20:55
Včera jako dnes chladno stále panuje.
Únore, bratře, už nech ledy tát!
V mlhavém dni se špatně parkuje,
v takových ránech je asi nejlepší spát.
Taková nálada! Studené mám ruce.
Slunce za mraky, asi si čaj dám.
Co s láskou, když je už po záruce?
Čas není na něhu a v náruči se...
Ta romantická místa ...
20.02.2010 20:54
Já znám ta místa, jarním zpěvem okouzlená,
uchvatným tak, že se zastavuje tep.
V bílé mlze je krása utajená,
na nebi plují mráčky a dravčí ladný let.
Taková místa máme. Spolu se scházíme
a nejistí tak, jak listy z podzimu.
Z pusté všednosti ke slunci kráčíme,
za láskou bez viny, k...
Růženec dnů
22.11.2008 22:01
Bylo to krásné a nikdy, nikdy dost!
Copak se člověk lásky nasytí?
Ač na zem snesla se chladná zimní noc,
na lůžku z pomněnek ležíme zakrytí.
Voníme k růžím v mrazivých nocích,
studánky budíme z hlubokých snů.
Ač spolu sdílíme nejhlubší pocit,
tak růženec navléká se z osamělých dnů.
Všednost lednových rán
05.10.2008 11:43
Je mi tak všedně, za kliku domu beru,
tak těžce se zvedá závoj šedé mlhy.
V mrazivém ránu, v bezútěšném šeru,
vše stejné je a jeden den jak druhý.
Však lednová jitra tiché kouzlo mají,
láska si počkala za rohem ulice.
Ti dva tak radostně k sobě pospíchají,
zahřát si rty a sdělit co...
Sladké lži
05.10.2008 10:22
Kdybys jen věděl, že zase jsem ti lhala,
s půlnocí mámivou a v sladké rozkoši.
Co jsem to říkala? Že mám tě tolik ráda,
pravda to nebyla. To nikdo netuší.
V rozzářeném ránu jsem tě políbila,
na cestu uzlík s chlebem svázala.
Jistě jsi myslel, že jsem tvoje milá,
to sladký jed lži jsem...
Marná láska
05.10.2008 10:21
Nezemřu v náruči, která pro mne není,
zoufalstvím nevím kudy mám jít dál.
Snad jsi mne miloval, nebylo však ženy,
s kterou jsi se v tajnosti nelaskal.
Studánka tak čistá je, v ní chladná voda,
v hlubokých lesích před lidmi ukrytá.
Za ní jednou přijdu. Ta síly mi dodá.
Láska se něžně...
Z noci plných hvězd
05.10.2008 10:07
Snilo se mi o lásce, za nocí plných hvězd,
a růže v zahradě mi do oken voněly.
Snila jsem tak sladce, dala jsem se svést,
s měsíčním svitem se stíny míjely.
Nebyl to však měsíc, kdo se mnou tajně líhal,
kdo objímal mne něžně v pomatených snech.
Byl jsi to ty, kdo mne něžně líbal.
a z...
Křídla touhy
05.10.2008 09:48
Na křídlech mé touhy chci se vznášet,
v rozbřesku rána, za uplynulou nocí.
Co všechno musí lidské srdce snášet ?
Nový den je zas a tma nás nemá v moci.
Do vázy jsi čerstvou růži potichu dal.
Na lístek napsal jsi, že mne miluješ.
Potichu, jak zloděj, za kliku jsi bral.
Nechal jsi mne spát. Možná,...
Ztracený cit
05.10.2008 04:36
Nad obzorem tma se sbírá
s první hvězdou půjdeš spát
do spánku ti cvrček zpívá
daleko jsem- nemusíš se bát
Dobrou noc ti dávám z dálky
spánek ti stesky zahojí
do snů se vnoř jak do pohádky
a nejedna rána přebolí
Měsíc už vyplul mezi mraky
bloudí jak věštec krajinou
modlitbu posílám a polibek...
Srdce na dlani
05.10.2008 04:16
Mít srdce na dlani. Tak bych to chtěla !
S láskou čistá jít, jak píseň zrozená.
Na křídlech holubic - k ní bych přiletěla !
Jak rosou ranní, tak slzami zrosená.
Klekla bych na kámen. S modlitbou vroucí,
řekla bych větru o lásce nehynoucí.
By roznesl zprávu o srdci mém,
že žije s ní navždy ve světě...
Společná modlitba
05.10.2008 03:46
Bolí mne srdce, nemohu říci proč,
příčina je snad ta má minulost.
V té jsi sám nebyl a přesto ji znáš,
jak by ti patřila .... proč ?
To z lásky, má milá,
když vidím tě plakat bez příčiny,
a utíráš obrázky dávno mrtvých lidí,
v sobotu při svících na našem stole
oslovuješ mého Pána jménem...
Pochybnosti
05.10.2008 03:44
Odloučení bolí, víc než umím říci,
v slzách si čtu tvé krásné dopisy.
V duchu tě vidím, jak kráčíš v suchém listí,
mám se k tobě vrátit, co lásko má, co myslíš ?
I pro mne tak krásně voní spadlé listí,
ve vzduchu vznáší se z ohňů bílý dým.
Snad sbíráš ovoce a snad na mne i...
Není to o lásce
05.10.2008 03:42
Na slepé koleji stojí dva,
za ruce se drží a mlčí,
slova, jak vzpříčená kost v hrdle,
stín živých se prodlužuje na pražcích,
zarostlých starou trávou ....
Nechtěla nikdy stáhnout rolety.
Na rohu domu stál a sledoval,
jak celá se svléká v přítmí,
stínohra paží a vlasů rozpuštěných,
na...
Budeme litovat
05.10.2008 03:40
Často se stane
že nedospím noc.
Budí mne touha.
A též lásky moc.
Tak vcházíš sám,
v černém plášti tmy.
Mrak měsíc stíní ...
Jak ten o tobě ví ?
Sama se nebráním.
Toužíš mne milovat ?.
Snad, až se rozední,
budeme litovat ...
Paměť lásky
05.10.2008 03:38
Do stromů, do trávy, do hladiny řek,
uložím něžný tvůj polibek.
Do mraků, do sítí pavoučích,
aby se neztratil, až napadne sníh.
A také do polštářku co jsem ti šila,
když v toužení nemohla jsem spát.
Pro krásu polibku jsem uvěřila,
že mohu tě opravdu milovat.
Do rosy, do deště,...
Vrtochy
05.10.2008 03:36
Na špatném místě,
ve špatný čas,
v bláhovou dobu
jsem potkala vás
Slíbil jste svatě,
na vaši duši,
při svatém kříži,
- nemilovat.
V ložnici vaší,
svíci jste zhasil.
Růži jsem hodila,
by srdce jste spasil.
Už jste se do mne - zamiloval ?
Věřím a miluji
05.10.2008 03:34
Dnes věřím v lásku, co chodí potichu
pak nečekaně udeří jak blesk
byla jsem plná pochyb, konfliktů
srdce mi svíral bolestivý stesk
Tak se mne dotkla jeho prostá slova
tak jsem se chvěla, když mne pohladil
nemám strach přijmout co nepřichází znova
vsázím na to, kde srdce má svůj cíl
Věřím v...
Cesty lásky
05.10.2008 03:32
V černých hvozdech kaple bílá
cesta k ní je tajemná
bosá k ní šla jedna milá
když horoucností povadla
A láska v patách, v srdci tíha
tak neskonale bolavá
podzimem šla jedna milá
opuštěná a churavá
Pohlídej vlky v temných lesích
kamení ať jí nezraní
trnité větve ať uhnou z...
V hodině lásky
05.10.2008 02:51
V hodině lásky, když polykám slzy,
a tajím své vrásky, a všechno mne mrzí
pro jedinou chvíli, my bláhové ženy,
když láska nás míjí, s ní klesáme k zemi.
Co zůstává s námi, je ztracená víra,
v níž konec je známý a láska s ním zmírá.
Jabloňové sady
05.10.2008 02:50
Už zase padá šero do jabloňových sadů,
v hladině rybníku se vzhlíží paní noc.
Zářivé lekníny se pyšní svoji krásou
a měsíc, ten tulák, má nad večerem moc.
Chceme se milovat, tak musíme se sejít!
Na večerních cestách už světla ubývá.
Doteky lásky se s tvými touží potkat,
jako když...
Tak nahá
05.10.2008 02:25
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoši sebelásky.
Ňadra ještě pevná,
někdo je opustil.
Nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř levandulových...
Srdečně Vás vítám na mých poetických stránkách. Doufám, že splní své poslání, které jsem do svých básní vložila: nalézti klid, vnitřní harmonii a láskyplné pocity, které vedou k blaženosti. Někteří mne kritizují, že mé básně jsou příliš jednoduché, ale to je můj záměr. Přála bych si, aby můj čtenář odpočíval a usmíval se, protože také já se usmívám, když je tvořím. Buďte šťastni v srdci, i když někdy prožíváte nelehké chvíle. Leccos se dá vyřešit, jen zlomené srdce dlouho bolí. Ale přebolí. To se dozvíte z následujících básní.
Vaše Maura
Když bohové dívky milovali
Antické noci
Myšlenky nechť si odpočinou,
co bylo včera, vydej dnes v plen.
Svět přežívá pod mlhovinou,
zdává se mi antický sen.
Vyjde Slunce, zdroj plné síly,
vítr, mistr něžných kadencí!
Antické noci do snů vlily,
touhy po pradávných milencích.
Láska je skrytá kdes ve vřesu.
Ve dne i v noci sen...
Venušin soud
Kdysi byl čas, když zavoněl květ,
volný můj dech dnes se mi úží.
Krátký byl den, den pyšných růží,
láska odešla a ztemněl svět.
Stane se, opět ztratím hlavu.
V letním večeru voní květ lip!
Nebylo mi tenkrát, Bože,líp,
v ztemnělém tichém starém hradu?
Mráček si...
Až vyjde jitřenka
Ubývá noc majestátně,
střídá ji cudný ranní svit.
Jitřenka blikne jen matně,
k zemi se snáší svatý klid.
Tušení vůně dávných let,
svírá mi srdce tesknotou.
Na okně září zimní květ,
brání mne před mou samotou.
Doteky krásy! Nech ji spát,
ať dozraje...
Když bohové dívky milovali
Láska? Cesta lučinami k lesům,
nad hlavou létají sokoli.
Říkám: Touhou se do výše vznesu,
jen ať zemská tíže nebolí!
V tobě plane oheň, studí i led!
Růže moje z tajemných zahrad,
úplňku můj, tady a teď mne sveď!
Pak stopy na tvém těle zahlaď.
Odejdu-li,...
Když muž miluje bohyně
Kolikrát jsem spatřil záblesk tvé krásy,
kolikrát se mi jen o tobě zdálo?
Bohyně, ty s rozpuštěnými vlasy,
oděná jenom mlhou, jen tak málo!
V poledne, v tom žáru, do růží šla´s spát,
opodál střežil jsem tvůj hebounký plášť.
Lože z lilií rád bych šel odestlat,
toužím...
Básník sní o lásce k víle
Tady po stromy je tak krásně,
víno, olivy, prostřený stůl.
Napsal jsem ti do písku básně,
pak příliv na pláž jak blázen vplul.
Nevíš, co jsem tobě všechno psal,
spěchal jsem do času jitřenky.
Úplněk mi při tom pomáhal,
verše mi vázal i myšlenky.
Láska přející k...
Laškování
Pod slunečným nebem, v plném jasu,
na hladině jezera pluje list.
Nad ním vážka, v zeleném atlasu,
chce si z listu o lásce verše číst.
Básník na břehu unaven zívá,
jaká to blaženost každého dne!
Bohyni lásky milostně vzývá,
do náruče své svým veršem ji zve.
Bohyně...
Krásné jitro.
Povstaň kráso všech jiter,
ptáci nechť se probouzí!
Chvějivý zvuk všech citer,
srdce si je zaslouží.
Ať svět v kráse okřívá,
do luk tě má lásko zvu,
kolem nás svět ožívá,
ráno už nezná tu tmu.
To vítr zašeptá vzkaz,
až zas otevřeš okna.
Přijď tiše ke mně zas,
láska je síla...
Různá rozjímání
Zastavení nad současnou tvorbou poezie
Bývalo na světě jen málo lidí, kteří si neukovali veršík a někteří k tomu ještě navíc nepřidali noty pro kytaru. Vždyť je na světě tolik krásných písní. Mnohem více, než těch, kterým cenzorským okem či prostě ze žárlivosti vytrhávali těm hořícím srdcím v jednom okamžiku péra z perutí. A tak...
On ženatý, ona vdaná I.
Sonet odmítnuté ženy
Vltavské nábřeží pod tíhou deště.
Stejně jak srdce odmítnuté ženy,
Živote můj, šanci mi daruj ještě.
Smutně do malého zrcátka hledí.
Do smutku odbíjí ty zvony z Týna.
Včerejší den se mi rozplynul jak sen!
Snadno se slibuje, pak zapomíná.
Můj truchlivý, deštivý, srpnový den.
Zázraku...
Sonet o neuváženém rozvodu
Na vysokém kopci opevněný dům,
sosny ho střeží a dávají mu stín.
V zimě skrytý za hradbou z ledových dun.
Ve dne k němu vzhlížím, v noci o něm sním.
Na mé zahradě kvetou bílé růže,
ráno je pokropím svými slzami.
Krásné milovat jediného muže,
ráda bych...
Sonet o manželských svárech
Dnes jsem tak zatoužil se vrátit,
mlhy halí vytoužený břeh.
Budou však ještě síly stačit?
Na cestu zpět nestačí mi dech.
Čekala´s. Potom jsi zamkla dům,
klíče jsi někam mi schovala.
Zlo jedno přihrálo dalším zlům,
žádost o rozvod jsi sepsala.
Odpusť mi, že svedla...
O zmařených záletech
Dlouho jsem nevěděl na čem jsem,
překrásně ses všemu smála.
Mohli jsme prožít spolu den!
Odmítla ‘s. Budiž ti chvála.
Nechtěl jsem víc, než být s tebou,
voníš mi jako rudý vřes.
Den jsem strávil se svou ženou,
nákup jak otrok jsem jí...
Hluboký povzdech
Stýská se mi, dobře to víš,
nemáme společná rána.
Nevím, kde jsi. A s kým teď spíš?
Tragika je rozehrána.
Kostelní zvon mne v šest budí,
snídani mám i pro tebe.
Srdce? Sázka do osudí.
Milenci nebo přátelé?
On ženatý, ona vdaná II.
Láska na úvěr
Nechť soudí nás ti, co lásku nepoznali,
vinu že nemáme, nevěří.
Jsme jenom lidé, a snad nedokonalí.
Naše city nejsou pápěří.
Nelétají tak, jak se jen větru zlíbí,
hladinu klidných vod nečeří.
Možná, že děláme problémy a chyby.
Oba jsme někomu...
Polibky v letním dešti
Polibky v letním dešti
Déšť klesá tak zmámeně do kopretin,
lekníny v jezírku dřímají,
polední zvony nám vyzvánějí
a naše rty se líbají...
Slunce si pohrává se svými stíny,
listy si s větrem šeptají,
tajemství, co ví jen kopretiny,
stejně, jako my, neznají.
Jsem jako ta louka...
Nezbloudíš, přijď!
Ráno byla tak hustá mlha
les však už žil a zašuměl.
Bílý závoj už slunce trhá.
Kraj z podzimu už zesmutněl.
Nezbloudíš, cesta přímo vede .
Lesní potok ti napoví,
kam jít za tou, která tě svede.
A tvé váhání odplaví.
Já čekám a chybuji velmi.
Miluji tě, však vinou hynu,
Jsme oba...
Za svítání
Četla jsem ti verše, za svítání,
ptáci se k ránu vzbudili.
Ta chvíle naše, bez milování,
jen spolu být jsme toužili.
Ještě nás hřály chvíle milostně,
o lásce slova nevyřčená.
Jen do tmy šeptána. Tak úzkostně,
do větru jako odhozená.
Svítáním až pobledne obloha,
náhle ztrácí noční...
Ještě za mnou ohlédni...
Ještě než začne déšť smývat tvé stopy,
že jsi tu byl, zanech znamení.
Potom pláč, dřív než déšť, nám tváře skropí.
Budeme smutní, tak sklíčení.
Ještě než sníh bude na cestu padat,
za mnou se prosím ohlédni.
Pak začne soumrak den do noci lámat
a bez nás se pak rozední.
Spolu se...
Zůstaň tu ještě
Zůstaň tu ještě do svítání,
oheň už brzy dohoří.
Ráno zase budeme tak sami,
svítání noc když pokoří.
Bude-li svítat, pak otevřu,
půjdeme zase od sebe.
Pro tebe si ještě více lžu.
Všem říkám - jsme jen přátelé!
Večerní schůzka
Šero už padá na náš milý kraj.
Zavoní květy hrušní a jabloní.
Bělavé lekníny zdobí vodní ráj.
Střemcha v noci toužebně zavoní.
Chceš se zas sejít? Přijď tedy k růžím.
Nad cestou se už docela setmělo.
Po tvých slovech lásky, po tobě toužím,
měsíci se dnes svítit nechtělo.
Letní noc už...
Lekníny
V trávě se kapky rosy zatřpytily,
když ranní hvězda zasvitla.
Ve větvích se ptáci probudili,
s tebou jsem náhle procitla.
Proč jsme se večer nerozešli,
když vyšel měsíc vstříc?
Jaké jsme asi hledali štěstí,
při svitu voskových svic?
Lekníny, proč dnes svůj sen nedospaly
a tak mlčky se skryly do...
Lesní studánka
Lesní studánku studí mráz z rána,
dub do ní listí shazuje.
Ráda chodívám za ní a sama,
když duši láska spaluje.
Asi bych jiný osud zvolila!
Však jde se ohlížet zpátky?
Dvěma, bože, jsem lásku slíbila.
Ach vášni, osude vratký!
Na mne se dívá plovoucí měsíc,
vysmívá se mi, jak se zdá.
Také se směji,...
Já věřím, že je štěstí ...
Já věřím a doufám, že je štěstí!
Však láska i bolest přináší.
Zdá se nám, že jsme jak na rozcestí,
víme, co nevěra obnáší.
Z nabídky života kus ukousli.
Nezhořkl nám, jak by se zdálo.
Všechno nás tak najednou okouzlí!
Dali nám vše? Dali tak málo!
Hříšné cesty nás vedou do ráje.
Spolu nás postaví...
Upovídané růže
S deštěm si růže o nás povídají,
až teď jsme je teprve zaslechli.
Rty se tak něžně sebe dotýkají.
Mraky na nebi slunce vydechly.
Do oken proudí vlhká vůně lesa,
celičká voňavá od potůčků.
Z oblaků jak závoj letní déšť klesá,
tak zvolna, tiše, tak pomaloučku.
Z trávy upije slunce jemnou rosu,
pak...
Už je podzim
Už nekvete, jasné nebe s hvězdami,
uvadá růže, co mne těšila.
Přilétá podzim, mračna jsou nad námi.
Svým úbělem tak něžně svítila.
Musíme zatopit. Už vane chlad z hor,
sníh zalehne lučiny v údolí.
Do oken nám zazpívá větrů chór.
Až přijde jaro, zima povolí.
Polínka v krbu nám léto nevrátí,
svět...
Sama mezi zdmi
Zvečera se dívám na staré střechy domů,
z mého okna. Má oprýskané rámy.
To ještě včera jsme byli jen spolu.
Láska úžasná! Skutečná a s květinami.
Čas plyne jak řeka, a už se asi stmívá,
slzy mě skrápí a já jsem tak netečná.
Když nejsem s tebou, snad ubývá mi síla.
Hříšnice! Tak stojím si. A stejně...
Třpyt hvězd
Já tak obdivuji třpyt hvězd za úplňku!
Myslím na ty, co zrovna se milují.
Popíjím kávu z růžového hrnku,
mé srdce mlčí a rty něco slibují.
Miláčku, nejsi a já tě celá cítím,
nejsi tu však zase, já ti rozumím.
Do sítí, co předu, jednou tě chytím,
čekat a doufat, to moc asi neumím.
Půjdu lehce, jak...
Sním ...
Snilo se mi o lásce, za nocí hvězdnatých,
růže mi do oken voněly.
Sladké vzpomínky, do fantazie zajatých,
jedna druhou lehce míjely.
Měsíc to však nebyl, kdo se mnou tajně líhal
a objímal v čase svítání.
Kdo jiný než ty sám! Při svitu hvězd mě líbal.
A...
Dopis manželovi
Já píši teď, abych pravdu ti doznala,
vím, že se trápíš, zoufáš si.
Je těžké ti říci: Lásku jsem poznala!
Byl to moment, zlom v extázi.
Já city si pro tebe jenom střádala.
Ty je utratil. S kým asi?
Nevíš, nevíš! Jak jsem se dlouho týrala.
Teď ale mi všechno dochází.
Já mám také právo na štěstí a...
Tajná místa
Já znám ta místa, jarním zpěvem okouzlená,
uchvatným tak, že se zastavuje tep.
V bílé mlze je krása utajená,
na nebi plují mráčky a dravčí ladný let.
Taková místa máme. Spolu se scházíme
a nejistí tak, jak listy z podzimu.
Z pusté všednosti ke slunci kráčíme,
za láskou bez viny, k jezírku...
Teď jsem zraněná
Kdo jsem já a kdo ty, lásko má, přivolaná
z nocí a dnů, osamělých chvil.
Já byla ženou, vdaná, leč nezbožňovaná.
Osud mi cos podivného všil,
má láska a cit mezi dva muže rozdaná,
kde kdo by ke mně zlobu rád dštil!
Ale jsem právem, do tebe zamilovaná.
Zažili jsme tolik krásných chvil!
Snad, cítím...
Hledej naši lásku
Co bylo už námi obětováno?
A jak by přicházel zvláštní smír.
Jako by nás semlel vodní vír.
Zdmi je to tu kolem nás obehnáno.
Co bylo ještě námi nesehráno?
Pokud napadá nás těžký splín,
a z naší lásky se stává stín.
V slzách ulehnem a vstaneme ráno.
Cit prchnul do mraků a jen zamával.
Uletěl ti! S...
Už je rozhodnuto ...
Zatímco v osudu je rozhodnuto,
srdce odmítá pravdu pochopit.
Je to tak těžké, a je mi líto,
že musím svou lásku navždy opustit.
A řeka plyne v tom truchlivém čase,
stromy se nad ní tiše sklánějí.
Hvězdy vyšly a je tu tak krásně,
že city k tobě se mocně poutají.
Do písku napíšu, že tě mám ráda,
kdo...
Nic než své odpuštění
Slzy mi ponechej, můj smutku!
Zápas s božími mlýny,
nesmaže nic z tvé viny.
Odsouzená jsem - bez rozsudku.
Zdejte se sny, do rozednění!
Než ráno přijde tíseň
a zazní ptačí píseň.
Víc nechci, než své odpuštění.
Na stole klíč od našich dveří.
Pod...
Milostné přísliby
Podzimní lásky
Slova sladkými úsměvy opřádáš,
krásné je poslouchat tvé lži.
Neklidné oči, o čas mne okrádáš.
Zakletí mezi dvěma zdmi.
Blízko k podzimu, samotu nezvládáš,
hadím jazykem city mni.
Mluv taky za mne. Slova ty ovládáš.
Jen povídej, směj se a sni!
Nebe je zatažené...
Tajný vzkaz
Má probděná noc! Noční motýlek přilétl.
Usedl na lampu, zahleděn do nebe,
(zřejmě ho hvězdné mámení tak nebere)
a pootevřeným oknem do tmy vylétl.
Tvůj tajný vzkaz se mi zamotal do osudu!
Slova jen slova - tvých pocitů přehlídka.
Mé city neznáš. Takže jen tvá nabídka?
Neodpovím, a tvé vzkazy už...
Chvála na každé nové jitro
Ať vstane krása všech dalších jiter,
provázená probuzeným zpěvem,
pod modravým.tak úchvatným nebem,
za něžných zvuků pradávných citer.
Ať srdce prozáří plamen lásky,
milostné city zaženou tu tmu,
do hloubi své duše tě kráso zvu,
buď prostá jak šťastné sedmikrásky.
Ať mraky nestíní obraz...
Jak to jen říci? (sonet)
Na obloze zrůžovělé mraky,
na zemi kaluže od deště
Jdu ulicí, jíž procházíš taky,
zavřené dveře - je mi teskně.
Kam mizí stopy prožitého dne?
Prodchnutý byl mnoha vůněmi.
Do kavárny mne tichý básník zve,
se zdmi popsanými básněmi.
Třikrát se otočím a je...
Májový den
Mezi borůvčím v lese
z mechu hebké lože
nad ním se píseň nese
z oblak k zemi klouže
Láska tak rozevlátá
únavou uléhá
něžná, tak tichá, svatá
píseň k ní doléhá
Louko moje s bělásky
vedeš cestou k lesu
od samoty do lásky
břímě neunesu
Nenaplněnost
Myšlenky se chvějí, jak listy ve větru,
záštitu nad nimi drží lidská láska.
Co takhle uletět na jinou planetu?
Jak tu vše hnije, rezaví, páchne, praská!
Plynou naše dny a marně voní růže,
marně se jabloně svými květy chlubí,
člověk hledá cizí odložené kůže,
netuší co chce a...
Střepy
Konečně odbila hodina desátá,
milá hodina v deštivém dni,
hle, naše hvězdná chvíle, zářivá, šťastná!
Jdu k tobě. Osudu naproti!
Půjdeme kamkoliv, třeba do kavárny,
o svém o snu můžeš vyprávět.
Staré vzpomínky patří do zastavárny,
vykouzlíme sobě lepší svět.
Včera jsi ještě tak zbožňoval mé...
Zvěčnělý pramínek
Melancholie deštivých nedělních odpolední
a procházky kolem starých zapomenutých zahrad.
Láska za svobodu bez prstýnku. Jsme bezprostřední!
Štastní tak a trochu ztřeštění z romantických nálad.
A také ty momentky, když do kaštanů pršelo,
přes rozechvělé listy se zamodrala obloha.
Sladce...
Na břehu řeky
Nad Brnem se již rozednívá,
jaro přichází ulicím vstříc,
město se touhou rozechvívá,
zrána lidem brány otevřít.
Nad střechami zářící modro,
ptáci si zpívají ve stromech.
Tepleji snad by býti mohlo!
Miluji jarní závratný dech!
Má Svratka? Sotva bys ji poznal!
Ta je zase v novém ohozu.
Vdechuji...
Tajné návraty
Jarní dny chodí po obloze,
růžové proužky je provází.
Stále blíž a blíž jsou své touze.
Ať slunce temnoty zahání!
Blažený den, pomíjivý čas,
ať se mi o lásce něco zdá.
Blažený sen, zlatavý ten jas!
Tajemství lásky jsem sama já.
Vidím tu křehkost okamžiku,
bojím se vlastních neblahých...
O věrnosti
Ubohá věrnosti, ze strachu utíkáš.
Ctností se před světem oháníš,
mizernou pověst nezachráníš,
když svůj sebeklam, byť zoufale zaříkáš.
Dovedeš přísahat, když žiješ v hojnosti.
Řečmi umíš oklamat srdce,
a pak zas ho obvinit trpce.
Tak tě pak poznají, ubohá...
Neúplatná láska
Až den otevře zlaté brány,
tiše si budu snít o lásce.
A přemýšlet o tvé otázce,
co mi ti odpovědět brání?
Láska sama mé srdce chrání.
Slova ti plynou ze rtů hladce,
svůj pohled upíráš tak sladce.
Pravda to není, jenom zdání!
Nebudu mluvit ke tvé masce!
Dopisy hned házím do...
Rybář
Usnul rybář, mraky se kupí,
hladina rybníka se chvěje,
pod ní stříbrné rybí trupy.
Probudí ho letní krůpěje?
Asi se doma nepochlubí,
že zaspal i ty rybí reje.
Docela to není bez potupy
když se ženuška doma směje.
Mezi chlapy kolují drby,
že ženušce...
Asi se s tebou minu
Až mrazí v kostech tak po ránu,
čekám na kopci zase zimu.
Ještě však tu chvíli zůstanu,
ve snu, v tom pozdním, letním klidu.
Slunce zamkne svou zlatou bránu,
v mírném jasu své srdce svinu.
A v posledním teplém závanu
s tebou se lásko, asi minu.
Neříkej mi, prosím
Neříkej mi prosím, že mne máš rád,
ale že… nemůžeš se mnou být.
Budu pak chodit po smutných místech,
vyhledávat kouzla soumraku
a bát se, že ráno pro slzy neuvidím slunce.
Neříkej mi, prosím, že se ti po mně stýská,
ale že … nemůžeš za mnou jít.
Budu pak...
V zajetí poezie a soucitu
Kousek za domem pokvetou šeříky.
oslněné nebe září nad městem,
zvuky tramvají a ptačí výkřiky,
důvěřuji všem předjarním předzvěstem.
Ráno z pekárny zavoní rohlíky,
voní i řeka pod prastarým mostem.
Všedně chci žít, bez tragiky, paniky.
Milostné básně jsou mým...
Flétna (ritornel)
Kdosi hrál na flétnu, ještě před svítáním,
unylé ty tóny mi přivodily sen.
Sentiment raději ze srdce vyháním.
Na březích jezera si dva poslali vzkaz,
prý že se milují, že končí neshody,
na lásce že nezůstal ten nejmenší kaz.
Po ránu ty tóny do pokoje vanou,
toužím...
V lásce se chytrost nevyplácí (rispet)
Láska je jak pyramida,
hrdina ten vrchol zvládne.
Chytrou kaši pojídala,
dopadlo to velmi špatně.
Už tam nelez, marná cesta,
srdce má tak jedna ze sta.
K rozumu ti může přispět,
tento malý, skromný rispet.
Jsem tvá kamarádka
Umíš psát starým daktylem?
Za noci můžeš veršovat.
Ona tě miluje omylem,
nechce už zítra s tebou spát.
Zůstal jsi starým satyrem,
můžeme verše šroubovat.
Staneš se nočním motýlem,
nebudu se tak hloupě bát.
Měsíc se stane kurýrem,
umí po nocích flámovat.
Budu pro tebe azylem
a všemu se budeme...
Konec lásky (Sicilský sonet)
Miluji toulky po luční cestě k lesu,
vůně jehličí smysly omámí.
Myšlenky na lásku snadno nesetřesu!
Včera milenci, dnes dva neznámí.
Cizí jsme si sobě. V srdci tíhu nesu.
K čemu je mi to všechno strádání?
Žalovat poběžím kvetoucímu vřesu,
nebesům zašeptám své...
Milostný vzkaz
Na nebi plují bělostné mraky,
o lásce toužíme sladce snít.
Polibek posílám. Ty mně taky?
V srdci pak mít ten blažený cit.
V dálce se chvějí šumící olše,
mých rtů se vánek jenom dotkne.
Není to polibek, je jeho stín!
Nejsi tu, můj drahý, já to vím.
Ozvěna svolává naše jména,
chvějí se v žáru...
Znám tvou tíhu (Oněginovská strofa)
Včera když padal bělostný sníh,
jakoby andělé shazovali pírka.
A v oblacích zvučel jejich smích!
Taková milá a tak laskavá chvilka.
Do krbu polínka přihodíme,
o andělech možná pomlčíme.
Bělostné pírko ti pod hlavu dám,
až unikneš trýznivým mrákotám.
Jezero sní pod ledovou střechou.
Já sním, jak...
Chvála na časná rána
Ráda zalévám květiny z rána,
nad kopci se rozednívá.
Obloha je ještě rozestlána.
Všednosti, jsi přívětivá!
Otvírá se stará známá brána,
odchází tma úzkostlivá.
Zlatavou září korunována,
časná rána podmanivá.
Anděl na varhany hrál
Varhaník zahrál akordů pár,
zatřásly starým kostelem.
Odešel ten, co včera tu hrál,
byl jemným Božím ctitelem.
I ptáci vzlétli polekaní,
jako kdyby hrom udeřil.
Nebyl už čas na povídání!
Den k večeru se nachýlil.
Stopy zanechal v okamžiku,
vítr je smetl docela.
Na chodníku houf...
Věrná růže
Na domě visel krásný štít,
lékárna tam kdysi byla.
Jen z dobrého byl dobrý živ,
i hořká pilulka potěšila.
Nad domem krouží oblaka,
na štítu nocují ptáci.
Někdy dům oči přiláká,
v lidské paměti se leccos ztrácí.
Mezi keři a kamením,
rozkvétá růže každý rok.
Růže je asi znamením!
Prý...
Úplněk
Úplněk nás sváděl do tíživých snů.
Nad námi nebe, zardělé červánky.
Z dlaní jsme četli čáry svých osudů,
pili jsme vodu ze staré studánky.
Ve větvích hnízda, tolik opuštěná!
Havrani hledali zbytky z hostiny.
Cesta je ledová a zasněžená,
hvězdy nad námi, z nebeské hlubiny.
Šli jsme po...
Mrazivé city
Tančíme spolu na tajícím ledu,
smějeme se všemu, sobě nejvíce.
Říkáš mi slova s ústy plné medu,
láska kolem krouží jako jepice.
Stmívá se a já říci nedovedu,
že správně rozumím tajné mimice.
A v tvých očích je skryta kapka jedu,
kroužíme v odrazu světla měsíce.
Nevidím víc, než tu...
O mém planoucím srdci
Mlha se zvolna vznáší nad městem
a okna svítí do temné noci.
Ulice je prázdná - já tady jsem!
Doufám, že přijdeš - jak budeš moci.
Nevěřím lidem a zlým pověstem!
Blíží se hodina po půlnoci.
Úděly sní o srdci zlomeném,
však nechci žít jen tak, bez emocí.
Říkali, jak vstřícný jsi...
Láska ze skořápky
V podvečer bývá milá chvíle.
Je jaro, sebou si nejisté.
Zavoněl jasmínem, tak mile!
Na šálku je pozdrav - Namasté
U okna hoch na flétnu píská
a dívka ho snivě poslouchá.
V tichu noci ho asi získá.
Láska ze skořápky vylouplá.
Zaváté loučky
Vůně kávy a zbytky vánočky,
za okny nakoukl chladný leden,
tak sedíme u stolu - jen mlčky.
Svítá! Dívám se na něžné vločky,
tolik dotyků, leč tvůj byl jeden ...
Ať už jsou zelené jarní loučky!
Teta Věra v akci
Zvědavá teta Věra
Káva s tetou Věrou
Slunce nesvítí jako včera,
chladivý déšť stéká po okně.
Na kávu přišla teta Věra,
vykládá pomalu a ctnostně.
Bude tu slídit do večera?
Má obavy, že venku zmokne?
Tajemství lásky neprozradím,
asi ji rychle vystrnadím.
O malířii v podkroví
V podkroví, s oknem, obráceném k nebi,
žije malíř, tak sám mezi obrazy.
Odkud přišel, to nikdo z lidí neví,
odmítá sousedům hloupé dotazy.
Pošťačku sličnou vítá mezi dveřmi,
růžové psaníčko obden přináší.
Dvoří se jako kocour starý, věř mi!
Komu jen, mrcha zlá, asi zanáší?
Teta Věra jinak,...
Kaz na obrazu mé lásky
Láska mívá mnoho tváří,
humor nikdy nepostrádá.
Milostný cit světem září,
střípky do obrazu skládá.
Nocí hrají něžné tóny,
housle mé srdce konejší.
Hlavou zní mi římské zvony,
život v lásce je pěknější.
Obraz lásky teta kazí,
taje že v mysli rozplétá.
Čím dál víc se holka snaží!
Baba ta...
O tetině drahém příteli
Faleš řeči dlouze ladí,
píseň to bude ďábelská.
Nikdy, nikdy nepohladí,
sotva může být přátelská.
Nosil mi domů jenom klam.
Prolhaný být snad nemusel,
hadí řeči dávno už znám!
Cítím se jako bez duše.
Tetin to přítel, jako had,
zadarmo jedl a pil...
Galilejští
12 učedníků
Jidáš
Orají lidé neplodnou půdu,
pěstují stromy, které nerodí.
Místo krásy uctívají zrůdu!
Nepohrdli zlem, zničili sebe,
Adama postavili na pranýř.
Zlý smějíc se, do pekel je žene.
Neblahý Jidáš ještě poslouchá,
Svatá večeře, a pak starý strom!
K zemi padají...
Šimon - Petr
Temné je tvé nebe. Chladná je noc,
rybářská loď se na vlnách houpe.
U břehu Galilejského moře.
Do noci, Petře - Šimone sám vkroč!
Tmou pohlcen, však září obstoupen,
ještě neznáš to budoucí hoře.
Rybářský plášť si do uzlíku stoč.
Nazítří budeš z hříchů vykoupen,
přichází Pán, zrozený v pokoře.
Po...
Nathanael
Ránem zářilo slunce nad zahradou,
Nathanael řemínky si omotal.
Pod fíkovníkem nad skloněnou hlavou,
modlit se pokorně, jak vždy, započal.
Zaletěl k uším andělský hlas shůry,
v listech fíku světlo zlatě zářilo.
Pro něho zpívaly andělské kůry!
Teplo lásky ho po tváři...
O pastýři
A záře rozlita ... světlo za světem!
Myšlenky kráčí jako stádo ovcí,
pastýř jde tiše, zvolna a zamyšlen,
v podivném přísvitu číhají lovci.
Břehy již rozkvetly ... jako zázrakem,
navzdory těm chladným, nevlídným nocím!
Pastýř provázený bílým oblakem,
zpívá...
O starém knězi
Spící s hlavou na kamenech,
přikrytý pláštěm děravým,
s tíhou světa na ramenech.
Pro lásku k lidem nevěrným?
Láska všude rozprostřená,
každý smí prostě milovat.
Na kolenou hříšná žena,
olejem chce tě pomazat.
Starý kněz zpívá tvou píseň,
na chromá kolena...
NOCTURNA
On ženatý, ona vdaná I.
Hluboký povzdech
Stýská se mi, dobře to víš,
nemáme společná rána.
Nevím, kde jsi. A s kým teď spíš?
Tragika je rozehrána.
Kostelní zvon mne v šest budí,
snídani mám i pro tebe.
Srdce? Sázka do osudí.
Milenci nebo přátelé?
O zmařených záletech
Dlouho jsem nevěděl na čem jsem,
překrásně ses všemu smála.
Mohli jsme prožít spolu den!
Odmítla ‘s. Budiž ti chvála.
Nechtěl jsem víc, než být s tebou,
voníš mi jako rudý vřes.
Den jsem strávil se svou ženou,
nákup jak otrok jsem jí...
Sonet o manželských svárech
Dnes jsem tak zatoužil se vrátit,
mlhy halí vytoužený břeh.
Budou však ještě síly stačit?
Na cestu zpět nestačí mi dech.
Čekala´s. Potom jsi zamkla dům,
klíče jsi někam mi schovala.
Zlo jedno přihrálo dalším zlům,
žádost o rozvod jsi sepsala.
Odpusť mi, že svedla...
Sonet o neuváženém rozvodu
Na vysokém kopci opevněný dům,
sosny ho střeží a dávají mu stín.
V zimě skrytý za hradbou z ledových dun.
Ve dne k němu vzhlížím, v noci o něm sním.
Na mé zahradě kvetou bílé růže,
ráno je pokropím svými slzami.
Krásné milovat jediného muže,
ráda bych...
Sonet odmítnuté ženy
Vltavské nábřeží pod tíhou deště.
Stejně jak srdce odmítnuté ženy,
Živote můj, šanci mi daruj ještě.
Smutně do malého zrcátka hledí.
Do smutku odbíjí ty zvony z Týna.
Včerejší den se mi rozplynul jak sen!
Snadno se slibuje, pak zapomíná.
Můj truchlivý, deštivý, srpnový den.
Zázraku...
On ženatý, ona vdaná II.
Nic než své odpuštění
Slzy mi ponechej, můj smutku!
Zápas s božími mlýny,
nesmaže nic z tvé viny.
Odsouzená jsem - bez rozsudku.
Zdejte se sny, do rozednění!
Než ráno přijde tíseň
a zazní ptačí píseň.
Víc nechci, než své odpuštění.
Na stole klíč od našich dveří.
Pod...
Už je rozhodnuto ...
Zatímco v osudu je rozhodnuto,
srdce odmítá pravdu pochopit.
Je to tak těžké, a je mi líto,
že musím svou lásku navždy opustit.
A řeka plyne v tom truchlivém čase,
stromy se nad ní tiše sklánějí.
Hvězdy vyšly a je tu tak krásně,
že city k tobě se mocně poutají.
Do písku napíšu, že tě mám ráda,
kdo...
Hledej naši lásku
Co bylo už námi obětováno?
A jak by přicházel zvláštní smír.
Jako by nás semlel vodní vír.
Zdmi je to tu kolem nás obehnáno.
Co bylo ještě námi nesehráno?
Pokud napadá nás těžký splín,
a z naší lásky se stává stín.
V slzách ulehnem a vstaneme ráno.
Cit prchnul do mraků a jen zamával.
Uletěl ti! S...
Teď jsem zraněná
Kdo jsem já a kdo ty, lásko má, přivolaná
z nocí a dnů, osamělých chvil.
Já byla ženou, vdaná, leč nezbožňovaná.
Osud mi cos podivného všil,
má láska a cit mezi dva muže rozdaná,
kde kdo by ke mně zlobu rád dštil!
Ale jsem právem, do tebe zamilovaná.
Zažili jsme tolik krásných chvil!
Snad, cítím...
Tajná místa
Já znám ta místa, jarním zpěvem okouzlená,
uchvatným tak, že se zastavuje tep.
V bílé mlze je krása utajená,
na nebi plují mráčky a dravčí ladný let.
Taková místa máme. Spolu se scházíme
a nejistí tak, jak listy z podzimu.
Z pusté všednosti ke slunci kráčíme,
za láskou bez viny, k jezírku...
Dopis manželovi
Já píši teď, abych pravdu ti doznala,
vím, že se trápíš, zoufáš si.
Je těžké ti říci: Lásku jsem poznala!
Byl to moment, zlom v extázi.
Já city si pro tebe jenom střádala.
Ty je utratil. S kým asi?
Nevíš, nevíš! Jak jsem se dlouho týrala.
Teď ale mi všechno dochází.
Já mám také právo na štěstí a...
Sním ...
Snilo se mi o lásce, za nocí hvězdnatých,
růže mi do oken voněly.
Sladké vzpomínky, do fantazie zajatých,
jedna druhou lehce míjely.
Měsíc to však nebyl, kdo se mnou tajně líhal
a objímal v čase svítání.
Kdo jiný než ty sám! Při svitu hvězd mě líbal.
A...
Třpyt hvězd
Já tak obdivuji třpyt hvězd za úplňku!
Myslím na ty, co zrovna se milují.
Popíjím kávu z růžového hrnku,
mé srdce mlčí a rty něco slibují.
Miláčku, nejsi a já tě celá cítím,
nejsi tu však zase, já ti rozumím.
Do sítí, co předu, jednou tě chytím,
čekat a doufat, to moc asi neumím.
Půjdu lehce, jak...
Sama mezi zdmi
Zvečera se dívám na staré střechy domů,
z mého okna. Má oprýskané rámy.
To ještě včera jsme byli jen spolu.
Láska úžasná! Skutečná a s květinami.
Čas plyne jak řeka, a už se asi stmívá,
slzy mě skrápí a já jsem tak netečná.
Když nejsem s tebou, snad ubývá mi síla.
Hříšnice! Tak stojím si. A stejně...
Už je podzim
Už nekvete, jasné nebe s hvězdami,
uvadá růže, co mne těšila.
Přilétá podzim, mračna jsou nad námi.
Svým úbělem tak něžně svítila.
Musíme zatopit. Už vane chlad z hor,
sníh zalehne lučiny v údolí.
Do oken nám zazpívá větrů chór.
Až přijde jaro, zima povolí.
Polínka v krbu nám léto nevrátí,
svět...
Upovídané růže
S deštěm si růže o nás povídají,
až teď jsme je teprve zaslechli.
Rty se tak něžně sebe dotýkají.
Mraky na nebi slunce vydechly.
Do oken proudí vlhká vůně lesa,
celičká voňavá od potůčků.
Z oblaků jak závoj letní déšť klesá,
tak zvolna, tiše, tak pomaloučku.
Z trávy upije slunce jemnou rosu,
pak...
Já věřím, že je štěstí ...
Já věřím a doufám, že je štěstí!
Však láska i bolest přináší.
Zdá se nám, že jsme jak na rozcestí,
víme, co nevěra obnáší.
Z nabídky života kus ukousli.
Nezhořkl nám, jak by se zdálo.
Všechno nás tak najednou okouzlí!
Dali nám vše? Dali tak málo!
Hříšné cesty nás vedou do ráje.
Spolu nás postaví...
Lesní studánka
Lesní studánku studí mráz z rána,
dub do ní listí shazuje.
Ráda chodívám za ní a sama,
když duši láska spaluje.
Asi bych jiný osud zvolila!
Však jde se ohlížet zpátky?
Dvěma, bože, jsem lásku slíbila.
Ach vášni, osude vratký!
Na mne se dívá plovoucí měsíc,
vysmívá se mi, jak se zdá.
Také se směji,...
Lekníny
V trávě se kapky rosy zatřpytily,
když ranní hvězda zasvitla.
Ve větvích se ptáci probudili,
s tebou jsem náhle procitla.
Proč jsme se večer nerozešli,
když vyšel měsíc vstříc?
Jaké jsme asi hledali štěstí,
při svitu voskových svic?
Lekníny, proč dnes svůj sen nedospaly
a tak mlčky se skryly do...
Večerní schůzka
Šero už padá na náš milý kraj.
Zavoní květy hrušní a jabloní.
Bělavé lekníny zdobí vodní ráj.
Střemcha v noci toužebně zavoní.
Chceš se zas sejít? Přijď tedy k růžím.
Nad cestou se už docela setmělo.
Po tvých slovech lásky, po tobě toužím,
měsíci se dnes svítit nechtělo.
Letní noc už...
Zůstaň tu ještě
Zůstaň tu ještě do svítání,
oheň už brzy dohoří.
Ráno zase budeme tak sami,
svítání noc když pokoří.
Bude-li svítat, pak otevřu,
půjdeme zase od sebe.
Pro tebe si ještě více lžu.
Všem říkám - jsme jen přátelé!
Ještě za mnou ohlédni...
Ještě než začne déšť smývat tvé stopy,
že jsi tu byl, zanech znamení.
Potom pláč, dřív než déšť, nám tváře skropí.
Budeme smutní, tak sklíčení.
Ještě než sníh bude na cestu padat,
za mnou se prosím ohlédni.
Pak začne soumrak den do noci lámat
a bez nás se pak rozední.
Spolu se...
Za svítání
Četla jsem ti verše, za svítání,
ptáci se k ránu vzbudili.
Ta chvíle naše, bez milování,
jen spolu být jsme toužili.
Ještě nás hřály chvíle milostně,
o lásce slova nevyřčená.
Jen do tmy šeptána. Tak úzkostně,
do větru jako odhozená.
Svítáním až pobledne obloha,
náhle ztrácí noční...
Nezbloudíš, přijď!
Ráno byla tak hustá mlha
les však už žil a zašuměl.
Bílý závoj už slunce trhá.
Kraj z podzimu už zesmutněl.
Nezbloudíš, cesta přímo vede .
Lesní potok ti napoví,
kam jít za tou, která tě svede.
A tvé váhání odplaví.
Já čekám a chybuji velmi.
Miluji tě, však vinou hynu,
Jsme oba...
Polibky v letním dešti
Polibky v letním dešti
Déšť klesá tak zmámeně do kopretin,
lekníny v jezírku dřímají,
polední zvony nám vyzvánějí
a naše rty se líbají...
Slunce si pohrává se svými stíny,
listy si s větrem šeptají,
tajemství, co ví jen kopretiny,
stejně, jako my, neznají.
Jsem jako ta louka...
Láska na úvěr
Nechť soudí nás ti, co lásku nepoznali,
vinu že nemáme, nevěří.
Jsme jenom lidé, a snad nedokonalí.
Naše city nejsou pápěří.
Nelétají tak, jak se jen větru zlíbí,
hladinu klidných vod nečeří.
Možná, že děláme problémy a chyby.
Oba jsme někomu...
12 učedníků
O starém knězi
Spící s hlavou na kamenech,
přikrytý pláštěm děravým,
s tíhou světa na ramenech.
Pro lásku k lidem nevěrným?
Láska všude rozprostřená,
každý smí prostě milovat.
Na kolenou hříšná žena,
olejem chce tě pomazat.
Starý kněz zpívá tvou píseň,
na chromá kolena...
O pastýři
A záře rozlita ... světlo za světem!
Myšlenky kráčí jako stádo ovcí,
pastýř jde tiše, zvolna a zamyšlen,
v podivném přísvitu číhají lovci.
Břehy již rozkvetly ... jako zázrakem,
navzdory těm chladným, nevlídným nocím!
Pastýř provázený bílým oblakem,
zpívá...
Nathanael
Ránem zářilo slunce nad zahradou,
Nathanael řemínky si omotal.
Pod fíkovníkem nad skloněnou hlavou,
modlit se pokorně, jak vždy, započal.
Zaletěl k uším andělský hlas shůry,
v listech fíku světlo zlatě zářilo.
Pro něho zpívaly andělské kůry!
Teplo lásky ho po tváři...
Šimon - Petr
Temné je tvé nebe. Chladná je noc,
rybářská loď se na vlnách houpe.
U břehu Galilejského moře.
Do noci, Petře - Šimone sám vkroč!
Tmou pohlcen, však září obstoupen,
ještě neznáš to budoucí hoře.
Rybářský plášť si do uzlíku stoč.
Nazítří budeš z hříchů vykoupen,
přichází Pán, zrozený v pokoře.
Po...
Jidáš
Orají lidé neplodnou půdu,
pěstují stromy, které nerodí.
Místo krásy uctívají zrůdu!
Nepohrdli zlem, zničili sebe,
Adama postavili na pranýř.
Zlý smějíc se, do pekel je žene.
Neblahý Jidáš ještě poslouchá,
Svatá večeře, a pak starý strom!
K zemi padají...
Tichá a stříbrná fantazie
Půlnoční káva, tušení lásky
V zázemí pokoje, v šeru chladu
u tebe v domě v zahradě,
pijeme půlnoční černou kávu,
s hudbou v tichu, tak obřadně!
Mozart ze zdi po nás pokukuje,
zima si faldy natřásá.
Láska se pokojem potuluje,
kráska noci, tmavovlasá.
Na víčka ti ulehlo...
POHLEDY Z VIKÝŘE
Vrabec na drátě
To jsou ta překrásná, všední rána,
z vikýře vidím rovnou do nebe.
Ranními červánky rozervána,
obloha, jež předzvěst jara nese.
Chodníky provlhlé kamsi vedou,
stromy bez listí o jaru si sní.
Silnici auta pomalu jedou,
sluneční světlo se v...
Nepokojné nebe nad kopcem
Vítr a déšť zalomcoval okny,
nad kopci se jemně zablýskalo.
Sotva se kapky jen oken dotkly,
pár mraků se deštěm pěchovalo.
Vařím ti kávičku se skořicí,
těším tvůj smutek - kde se asi vzal?
Blesky a hromy nám dům nezničí!
Noc shodí na zem démantový šál.
A...
Ranní vítr a přísliby jara
Zacloumal ráno okny vítr,
po nebi se plouží těžký mrak.
V mracích se jen na chvíli kmitl
slunečný, zlatý, tenoučký jas.
Nyní už nic snad neodvrátí
příchod jarních, jasnozřivých chvil.
Ve větvích ptáčci, rozesmátí,
chystat hnízda musí ze všech...
Tajná láska
Večerní hudba
25.02.2010 01:12
Ach, ta hudba večerní, jak tajemně hraje!
Oblohou proplouvá kouzelný svit.
To měsíc zpod mraků ze zvuků těch taje,
sám sebou okouzlen, o lásce touží snít.
To snáší se večer v něžném, tichém svitu,
v dojemných akordech snad srdce roztává.
Toužíme probdít noc, v tom klidu, do...
Dobrý můj smutku
25.02.2010 01:11
Dobrý můj smutku,
u tebe vše tak prosté
žalost tvá
i něha tvá,
zasetá, požatá, sklizená.
Posvátný klid tvůj zdobí,
krása utajených kaplí,
- kde slova tak tichá,
- kde prosby tak vroucí.
pronáší člověk nemohoucí.
Úlitby slz jsou tak srdcervoucí!
Dobrá má chvíle,
zrozená z víry,
ranní nach tě...
Trny
17.02.2010 21:44
Co všechno čtu v očích trpících lidí?
Klopí je, jak by se styděli,
kdyby do mě trochu viděli,
jejich trápení se mým snadno zmírní.
Jiným radu dám, sobě nedovedu.
Čelit útrapám? To jsme zbabělí.
Na něco jsme i nejsme dospělí.
Bránit se křivdám? Ten boj nepovedu...
A kdyby jednou,...
Mrazivá mlha
14.01.2010 00:24
Ráno mrazivá mlha klesala,
pokryla střechy, chodníky.
Na holé větve stromů padala,
přitopil´s, zahřál´s mě, díky.
Dokud dřevo v krbu nedohoří,
šeptej pohádky, však je znáš.
Dokud se noc na nás neoboří,
k oknům postaví černou stráž.
Když...
Maluji svět
28.11.2009 17:23
Malířkou jsem a stoupám s paletou,
na kopce, kde andělé létají.
Čekám, až louky šťastně vykvetou,
maluji tvory, co se líbají.
Zavane vítr,sladký a vlahý,
na polibek rty mé tak čekají!
Maluji náš svět něžnými tahy,
myslím si na tebe, leč...
Taková je to touha má
28.11.2009 17:22
Hvězdy se vodách jak ženy zhlíží,
blíží se hodina rozbřesku.
Do oken se ranní vláha vplíží,
stojím a údivem nehlesnu.
Z pekárny koláče zavoněly,
lidé už chvátají. Jejich čas.
Zvonky se z kostela rozezněly,
snáší se k zemi věčný...
Vyznání
28.11.2009 17:20
Tvou lásku kdybych nikdy nepoznala,
pak pustá by byla má zahrada.
Květy bych zrána sotva zalévala,
den každý prožila, leč nerada.
Tvou lásku kdybych nikdy nepoznala,
a mé city neměla komu dát,
smutné své lože každý večer stlala,
sebe ani nemohla...
Kdybys byl...
28.11.2009 17:18
Kdybys byl stromem a já jarním vánkem,
ve větvích hrála a tančila.
S jarem by ptáci k tobě přilétali
a hvězda nad tebou zářila.
Kdybys byl tůní a já lesní vílou,
v hlubokých vodách se koupala.
O tajemstvích lásky ti vyprávěla,
s tebou se milostně...
Den plný krásy
28.11.2009 17:14
Ráno zdraví všechny květy jara,
kalichy k slunci zvedají.
Svěží rosou zazelená tráva,
ptáci si písně skládají.
Svádějí cesty, heřmánkem voní,
slunce je hlídá v poledne.
Na louce modré zvonečky zvoní,
kdo unaven, rád usedne.
Pro nás večer hvězdy vycházejí,
měsíc nahlíží do oken.
Moje...
Půlnoční zvony
17.11.2009 19:38
V dálce už zvony k půlnoci vyzvánějí
a hvězdy nad námi drží stráž.
Stromy se ve větru větvemi dotýkají,
stejně tak já hledám tvou tvář.
Objetí, polibky a slova plná slibů,
že zjara se zase setkáme.
Snad tady sama chladem nezahynu.
Jak sliby,tak city jsou vrtkavé
Jak sliby,tak...
Ještě se za mnou ohlédni!
17.11.2009 19:36
Ještě než začne déšť smývat tvoje stopy,
dej mi znamení, že jsi tu byl.
Pak pláč, dřív než déšť, nám tváře skropí.
Však ty naše sny už dávno smyl.
Ještě než sníh začne z nebe tiše padat,
na cestě se ještě ohlédni.
Pak začne se tiše noc mezi nás vkrádat,
zmízíme, až se zas rozední.
Závoj z mlh
17.11.2009 19:33
Nebeské přadleny závoj z mlh upředly,
aby nás zahalil před lidmi.
Ve víře v sny, jsme noci prosnili,
jak zmoudřeli nevlídní.
Do ostnů dnů jsme vržení zase,
když ráno otevře oblohu.
Ještě ne, prosím, sluneční jase!
Rozloučit s drahým se nemohu.
Žaluji studánce
17.11.2009 19:31
Studánku v lese už obchází mráz z rána,
dub do ní listí shazuje.
Tak ráda k ní chodívám a sama,
když duši láska spaluje.
Měsíc už vyšel, na hladině pluje,
zdá se mi, že se usmívá.
Kéž mi tě, milý, přičaruje!
Tajná má láska je tak truchlivá!
Ranní schůzka
17.11.2009 19:27
Ráno povstalo z květů chryzantém,
bílých, jak ruce něžných chův.
Podzimní jitro zní tklivým andantem,
svůdně a tajemně voní vzduch.
Ty za mnou tiše jdeš lesní cestou,
snad, jako jelen za laní.
Vodopád zpívá píseň tak tesknou,
po loukách už kráčí svítání.
Podzimní láska
17.11.2009 19:07
Do mlhavých dnů září tichá světla
a zahrádka má už skoro usíná.
Bílá růže ještě včera kvetla,
vidím však, že tiše umírá.
Polínek pár nám léto nevrátí,
za okny tančí podzimní déšť.
My v objetí spolu, v něžné závrati
a jako ta růže,...
Jsme jen přátelé?
17.11.2009 19:07
Zůstaň tu aspoň ještě do svítání,
počkej si, než oheň dohoří.
Brzy zas skončíme smutní a tak sami,
svítání noc když pokoří.
Cestu ti ukážu, až brány se otevřou
a den nás oddělí zase od sebe.
Jsme milenci, co se bojí a tak lžou.
Všem říkají – jsme...
Polní cestou
Šípkový čaj
05.10.2008 05:43
Za křivým plůtkem zahrádka jak dlaň,
a dům bílý s rozpadlými krovy.
Tam tak často ve snech chodívám,
když srdce tak stýská si a nekonečně bolí.
A květy v odkvětu, tak tlivě krásně voní,
jak dlaně, co vyprahle klesly v starý klín.
Nad lesy brdskými se deštné mraky honí,
všude kolem klid a nekonečný...
Malíř
05.10.2008 04:59
Myslím, že máš raději stromy na podzim,
a listí zbarvené, sluncem pozlacené,
v samotě, která neohlušuje bytí.
Jsi sám sebou, rozkročen na kopci,
měříš zrakem krajinu a už víš,
jak hluboko zasáhneš do lidského vědomí.
Vím, že jsi kdysi chtěl malovat jaro,
svázat sluneční paprsky pentličkou
a v...
Růžové probuzení
05.10.2008 03:02
V kouzelných ránech se probouzíme spolu
a obzor jasní se světlem růžovým.
V myšlenkách nyní už není stopy bolu,
louky voní sladce dechem medovým.
Je prostřeno k létu. Vůně z lesů vane.
Však borovic se půjdu tajně, tiše ptát.
Zdali-li tvá láska náhle...
Zlaté stráně
05.10.2008 03:01
Sluncem oblázky v řece svítily!
Ryby v potoce pospávaly.
Cesty nás k sobě dávno sváděly,
dřív než jsme se vůbec kdy znali.
Sny se nám tak propletly do sebe
nebesy mraky volně pluly.
Když v Kostelci hlásili poledne,
v polibcích oba jsme...
V červnovém jitru
05.10.2008 03:00
Pod šípkovým keřem myslel sis na mne,
zdálky jsem tě už viděla.
Nebesy mráčky proplouvaly ladně,
řeka se větrem vlnila.
Po louce, šťastná, běžela jsem bosa
ty jsi mě něžně políbil.
Čekali jsme, až večer padne rosa,
tělem svým svět mi zastínil.
Zlatá rána
05.10.2008 02:59
Peřiny se pozlatily ranním sluncem
vítr si v korunách tančil a hrál.
Ptákům za koncert zaplatil po korunce,
sám pak na píšťalu mistrovsky hrál.
Krásná rána, ta jsme vždycky milovali!
Ptám se tě tiše: že to není sen?
Polibky snídali, ještě...
Nedělní ráno
05.10.2008 02:58
Na bílých polštářích leží naše láska,
snídáme spolu z jednoho talíře.
Pod okny zahrada plná květů jara,
den slunce maluje duší malíře.
V hlubokých snech spolu zakleti,
v zahradě tiché pod noční oblohou.
Láska nás uvrhla do něžného zajetí,
úklady temnot nás nyní...
Nauč mne milovat
05.10.2008 02:56
Nauč mne jména hvězd dřív, než usneme,
na měkkém mechu, v milostném objetí.
Do lesů krásných ve snech pak půjdeme,
za dešťů jara, v hlubokém dojetí.
Nauč mne milovat dřív, než zemřeme,
v srdci mám tolik divné prázdnoty.
V tajemných chvílích si všechno...
Blažené ostrovy
05.10.2008 02:55
Jak bylo včera a co dnes má být?
Úzkostný strach je v rukou démona.
Snídat s ptáky, o něžném vánku snít,
okamžik smutku radost překoná.
Je láska spásná a má navždy žít,
s jistotou víry, že nás věčně spojí.
V náruči toužebné teď svírat ji a mít
pro všechno to,...
Adam mne má rád
Seznámení
Právě, když jsem mávala na taxikáře,
vítr se rval s mým deštníkem,
něco jsem měla s kotníkem,
od líčidel směšně zabarvené tváře.
Díval se na mne ze dveří zelináře
a bavil se jak v divadle,
možná, že ho snad napadne,
odvézt mne, proboha, do mé kanceláře.
„Ach slečno“, řekl mi a...
Skoro smutný den
Druhý den se vlekl jak unavený poutník,
pršelo zase, jak zvykem v říjnu.
Trápil mne můj poraněný kotník,
pojedu domů včas a trochu si snad zdřímnu.
Do ztichlé zahrady jsem se z okna dívala
a pořád jsem váhala jít domů,
Na něco možná tady čekala,
pod dohledem těch starých a nádherných ...
Pocity
Jdem spolu za deště rozzářenou Prahou,
smějem se všemu a něčemu,
naslouchám muži tak sdílnému,
prožívám chvíli snad romanticky hravou.
Jak dlouho jsem nežila pro lásku pravou?
Věřila dříve kdovíčemu,
taky jsem potkala ničemu,
můj život se řítil vpřed jak rychlodráhou.
„Krásná...
Kotník
Kotník mi otéká, bolí, tiše sténám,
doktora musím už asi navštívit,
nemůžu bolestí sama nikam jít
jen s námahou se ze židle sotva zvedám
Navzdory té bolesti do auta sedám,
vím přitom, jak převelmi chybuji
a také jak teď hloupě riskuji.
V paměti nejbližší nemocnici hledám.
Sestra...
Procházka v ledovém větru
Ledový vítr cloumá větvemi stromů,
okna nárazem vichru zachvějí.
Spěchají lidé odevšad domů
a v teplých hnízdech se navzájem milují!
Adame, rozum měj, já dnes nikam nejdu,
zima mne ničí a mráz ubíjí.
Z těch tvých nápadů ze světa sejdu.
Ty máš ale divnou a směšnou mánii.
Konečně chci...
Já vím
Ráno už sníh napadl na střechy domů
hřeji se ve své teplé posteli,
ještě, že dnes máme zas neděli,
snad můžu žít chvíli bez šílených shonů.
Hudba z rádia mne pohladí na duši,
poslouchám ráda tiché tóny,
pro hudbu cítím vřelé sklony,
jen ať mne nikdo dnes z klidu neruší.
Já...
Snídaně v nóbl kavárně
V domě starém, stranou Václaváku
kavárna voní po skořici,
Adam mne zval - něco mi říci,
sedím tu jako na napínáku.
Dva si dali, každý po panáku,
snad cítím pohromu blížící,
nesnáším lidi tak mlčící,
tak pověz cos chtěl, ty Nezdvořáku!
„Že je tu skvěle?“ ptá se nevinně,
tváří se tak...
To předjaří...
Mám s Adamem schůzku u Národního.
Rychle si rtěnkou přemaluji rty,
zdravím slunce hledící za okny,
poběžím mu vstříc do dne předjarního.
Od řeky táhne ještě závan chladu.
Sníh už taje a mizí z ulice,
v kašnách už oživají chrliče,
Jemná zář z oblohy zalévá Prahu.
On stojí na rohu s pěti...
Večerní
Probírám se city v útulném pokoji,
jemná hudba mne rozechvívá,
dívám se na nebe, už se stmívá,
chtěla bych ti zašeptat, jak tě miluji.
V těch tónech je tolik vzrušení i stesku,
myšlenky - pírka letí do noci,
jsi mojí láskou, mojí bezmocí,
kráčíme spolu k největšímu třesku.
Na...
Ranní snění
Pouliční hluk a ptáci ve stromech - budíček!
Obvyklá sprcha a cigareta s kávou,
poslouchám hudbu tak notoricky známou,
Bože, teď mi upadl z halenky knoflíček...
Jako vzteklý pes mi vrčí mobil v kabelce.
Nikdy ho neberu po ránu, když vstanu,
piji kávu a dívám se na zahradu,
trsy květů v...
Na kolotoči
Myslím na husy, jak krky natahují,
jak ruce chtivé cosi uchopit,
jak mozek, co chce něco pochopit
a těla se k sobě vstřícně přibližují.
Radši mlč. Ať činy slova zastupují!
Chtěla bych brát, ne tě hned oloupit,
něhu ti dát, ne jen ji podstoupit,
Nejsem z těch, co jen se někdy...
Bláznivá láska
U sebe nosím sešit tvých básní,
když mohu, tak si v nich čtu.
V mysli se nad nimi trochu zasním,
bloudím si v milostném snu.
Nosím je proto, abych věděla,
jak umíš bez vady lhát.
Tvá slova by lahodně nezněla,
kdybych se snadno chtěla dát.
Jak lovná ryba do sítí mířím.
Lovec téměř nedýchá.
Ještě mu...
Intermezzo
Kdo uvěří lásce, tak nemiluje.
Jen blázen by šel katu vstříc!
Kdo klidu si neváží a o rány usiluje,
brzy pochopí, že nedostane nic.
Láska je loď, co do ráje pluje.
Ti dva si v plavbě libují.
Ona si tiše své plány kuje,
on hledá po slepu pevné zábradlí.
Křehké chvíle
Nemohu odpustit
24.03.2015 00:19
Když kroky zpomalí vzpomínky
a lovíš v nich snad svou útěchu.
Tvé myšlenky - jako pramínky
klesají s mlhami do mechu.
Kde odložil sis zavazadla?
Někdo ti je kamsi odvezl.
Asi se do hlubin propadla,
vítr je všude snad roznesl.
Píšeš...
Nejsem z těch ...
20.02.2010 20:59
Myslím na husy, jak krky natahují,
jak ruce chtivé cosi uchopit,
jak mozek, co chce něco pochopit
a těla se k sobě vstřícně přibližují.
Radši mlč. Ať činy slova zastupují!
Chtěla bych brát, ne tě hned oloupit,
něhu ti dát, ne jen ji podstoupit,
Nejsem z těch, co jen se někdy...
Nedopsaný dopis
05.10.2008 10:13
Vím, že mne miluješ, však slova ti váznou,
na stole leží tvůj nedopsaný list.
Komu jsi psal? Kam slova ta padnou,
a kdo je bude zítra v úzkosti číst?
Miluj mne lásko, dokud máme sílu,
miluj mne z půlnocí, stesky se rozplynou.
Ráno pak vstaneme a rozejdeme v míru.
Snad cesty té lásky...
Naše jména
05.10.2008 10:09
Na kmenech stromů jsou vyryta jména,
ty víš, že jsi se mou tam z večera stál.
Byla jsem tvá, však vzala mi tě žena,
kterou jsi víc než mne tehdy miloval.
Přišel jsi z večera, já dveře otevřela,
horký čaj s medem jsem ti...
Než začně padat sníh
05.10.2008 09:24
Za okny se už dřív stmívá,
šediví obloha a já jsem líná,
si obléci o jeden svetr navíc
- nechce se ještě do chladných rán.
Do vlasů se mi vpletl žlutý list.
A naše louka, plná vroucných slibů,
zežloutla a už nevoní po heřmánku.
Na hladině studánky plavou tvoje oči,
jen do nich se nachvíli...
Srnčí stezkou
05.10.2008 09:21
V zátočinách tichých,
kde zpívají jen ptáci,
na mechu jahody jsme spolu snídali
a z potoka vodu pili,
- jako dva , co mají si co říci.
I když mlčí a dívají se jinam ........
Je dobře, že raci nevymřeli,
je dobře, že voda se nezkalila,
je dobře, že láska , ač bolí,
důvodem je, proč se probudit.
A...
Nedopsané řádky
Nauč se citům
Nechtěj, aby závist známých lidí,
krásu života zkazila. Dřív než
pochopíš záhy, co cenu nemá,
pak do mysli to pravé zaseješ.
Složité tak, naučit se je třeba,
základům citů, které jsou podstatné.
A hned pochopíš, že se tvůj hněv vstřebá,
neponížíš blízké, ani sebe ne.
Znamení lásky,...
Kdy bude jaro?
Z nebeských polštářů zas létá bílé peří,
tak doufala jsem, že už nebude,
dřív než se probudím, snad přijde jaro svěží.
Ty kráso jarních rán, ty můj divný přelude,
v ledovém větru zas tančí vločky,
ale já vím: bílou pýchu jaro dobude.
Do tanečních botek mu bůh zatlouká cvočky,
děravý...
Proč psát básně
Přijde-li den, tak zimoumřivý
stejný jak byl ten včerejší,
víc snad jsi mrtvý, nežli živý
a není nic, co konejší,
cítíš-li, že už nemá cenu,
vyhlížet oknem zamženým,
zda nepošle bůh krásnou ženu
a staneš se opět spaseným,
tak poznáš pachuť na jazyku,
zrozený z nahoty a sám,
odsouzený...
Sonet týrané ženy
Ve zlobě a zášti si chladné lože steleš,
pro tebe hvězdy večer nevyjdou.
O lásce mluvíš, a jak by byla peleš,
ve smutku krásné city zahynou.
Někdo tě snad zranil a možná cesty zkřížil,
když jednou jsi šel v noci za milou?
Koho jsi miloval a kdo ti ublížil?
Ponížen zůstal jsi před...
Půl sedmé z podzimu
I.
Deštivý večer a chlad se protahuje dveřmi.
V oknech, naproti, se líbají milenci.
Ale ještě včera měla zatemněná okna.
A asi plakala.
To proto, že bylo léto a chodíval k ní muž.
V dlani drtil lahev a toužil za ni jít.
A přemýšlel, zda má či nemá otevřít dveře.
Vejít do podzimu..
Je třeba zateplit...
Když miluje muž
Když muž miluje, tak je sám stvořitelem,
podobá se bohu v jeho samotě.
Stejný jak rosa, jak déšť před večerem,
zraněný láskou, ve své nahotě.
S hvězdou umírá a ve slunci se rodí,
hlasem velikým věčnost svou vyzývá.
Bohyni plodnosti svou písní budí,
jen ona ji zná, je tak líbezná.
Tak...
Kamínek pro štěstí
Básně o všem možném
Kamínek pro štěstí - úvodní báseň
21.03.2015 23:05
Mám kamínek, který nese štěstí!
Byla to náhoda. Ta mne svedla.
Předtím na mne černá saze sedla,
když jsem ho našla, tak, na náměstí.
Vy, kteří nevíte, jak to nésti,
když krása už vám zcela zešedla
a smutek chmura do srdce vpředla.
Nebojte se, to není...
Loďka
21.03.2015 23:07
Slunce a vánek, letní rozjímání,
člověku se chce jen být.
Touha po tobě, tajné objímání!
Chci sama si večer snít.
O vůni borůvčí, o tichém lese,
o kouzlu těch starých míst.
Ten sen se vznáší tiše a tak lehce.
Jak skončí - nejsi si jist.
Na hladině...
Až vzplanou mraky červánky
21.03.2015 23:09
Až vzplanou mraky červánky,
odemknu svá vrátka.
A zadívám se do dálky,
láska je loď vratká.
K ránu jsme se milovali,
a rosa klesala.
A sliby si svaté dali,
když pára stoupala.
A pak jsme si požehnali,
a šli jsme k jiným spát.
Pro sebe si...
Slib daný půnoci
21.03.2015 23:18
Mámivá noci, naplněná sněním!
Chci stát tu a nyní bez pomoci
a ráno pak usnout s odpuštěním.
Čarovná noci, proklínaná bděním!
Mám hvězdy snad počítat v bezmoci
a lásku svou pohřbít s kuropěním?
Úkladná noci, provázená hřměním!
Chci snít tu a slibovat s...
Opuštěný dvůr
21.03.2015 23:21
Nakyslý zápach včerejšího dne,
nejapné žerty na pavlači,
opuštěný strom se na dvoře pne,
na něm jediné hnízdo ptačí.
Na dvoře stojí staré klepadlo,
ležící kocour z něho číhá.
Asi ho z jara náhle napadlo,
ochránit křehkost toho hnízda.
Láska mezi tulipány
21.03.2015 23:24
Usíná láska mezi tulipány,
hvězda ji spadla do vlasů.
Ten sen se nám zdál, protože jsme spali
na louce měkké jak z atlasu.
Bylo to krásné, v té červnové noci.
Možná, že tam spící zůstala.
Květy se po ní samou touhou chvěly,
nemohly snad usnout do...
Noční vítr
21.03.2015 23:28
Večerní soumrak nás tehdy skryl,
když jsme se v háji tajně líbali.
Noční déšť prach z tváří a z očí smyl,
v závrati touhy jsme se laskali.
A noční vítr šeptal naše jména,
svým pláštěm nás nahé zakrýval.
Po ránu, když noc už byla bledá,
hvězdám hasnoucím...
Píseň o zbytečném sporu
28.03.2015 19:05
Naslouchám si tichu. Mnoho zvuků,
líbezných, něžných, tajemných.
Pokouším vlepit je do notesu,
z důvodů zcela záhadných.
Toužím si píseň vždy pamatovat,
zpívat ji musím v samotě.
Dřív než se Zlu zdaří namalovat,
svět v jeho sprosté nahotě.
Moudrost stála v práci Stvořitele,
krása chodila v...
Ať přijde tichý déšť
Mám tě, mám
Mám tě, mám, po ránu na blízku!
Tvá ruka, co mě hladívá,
jak přívěšek je chladivá,
na mém dlouhém zlatém řetízku.
Tvá vůně v závěsech ulpívá.
Chci spát tam, kde zase nejsi,
mé srdce mě nekonejší.
Končí něco, nebo začíná?
Mám tě, mám, z večera pro...
Bílé košile
V podzimním ránu slunce málo hřeje,
vítr se prohání po kraji.
A v ohbí řeky kdosi prádlo pere
a říká: jablka uzrají!
Vítr se honí po hladině řeky
a voda je sladká, nestudí.
A její pramen žije celé věky,
proto ji lidé tak milují.
A jednou tu řeku přejdu v brodu,
až mi tady...
Vzpomínku mi zanech
V tom krásném předjaří!
Ještě ruce zebou,
zima si vladaří
a stále jsem s tebou.
Snad ten dům, který znám,
se střechou sedlovou,
stále tak stojí sám,
s rezavou podkovou.
Zatopíme v kamnech,
šiškami z borovic,
vzpomínku mi zanech,
jinak nic, více nic.
V tom krásném...
Vůně všedního dne
To ta vůně všedního dne!
A ty drby na pavlači.
Prastarý strom se k nebi pne,
na něm první hnízdo ptačí.
Na starém dvoře klepadlo,
mladý kocour tiše číhá.
Asi ho z jara napadlo,
ochránit tu něhu hnízda.
Milovala jsem básníka
Nosil prsten, se smaragdem,
dvě písmena vyrytá.
Chodili jsme soumrakem
a já po cestě klopýtla.
Nosil hlavu jako kníže!
Veršem zlatě vázaná,
slova šeptal omamná.
Na konci však těžké mříže ...
Dnes máš otlak od prstýnku,
v tváři vrásku ženáčů.
Občas...
Muž a hvězda
V domě pod střechou na předměstí,
nyní v křesle od babičky,
tichý, s přivřenými víčky,
zasněně stojí na rozscestí.
Večerní zvony, už se stmívá.
Vyjde hvězda, jako žena,
tajemná a nedotčená.
Jak koketně se z výšky dívá!
Noční vánek vzduch...
Procházka
Celý kraj slunce ráno zaplavilo
a jak slza rosa zářila,
louka se jí tak rozvoněla!
Vzácná to chvíle a od květů bílo.
Její srdce se dříve nemodlilo,
láska ji hlavu teď zmámila,
do duše se tiše vplížila.
A tak něžně ji něco pohladilo.
Martine, pošeptá bílým...
Krasolhaní
Píšu si verše a noc zakrývá mou touhu.
Hvězdy na nebi počítají čas.
V závrati lásky jsme sami, sami,
sobě i temnotám tak vydáni napospas.
Stejně jako já, se tak plamen svíčky chvěje.
Vzdálený hlas se vrací s ozvěnou.
To jsou slova! Hříšné, krásné...
Osud
Snaž se odejít
28.08.2015 21:20
Ponech mi alespoň trochu toho smutku,
nebo se zrcadli v slzách mé sebelásky.
Vzdávám svůj boj s prchavými stíny,
nacházím soulad s trpěnými splíny,
v zárodku lásky se krčí prý nenávist.
Co na to říct ?
Ponech mi alespoň trochu toho snění,
nebo se...
Poslední list
28.08.2015 21:16
Podívej, klesá poslední list,
stržený studeným větrem.
A ještě se zatřepotá
než ho řeka odnese do neznáma
jako mnoho jiných
bez milosti, slitování...
Bojím se větru
vanoucího z blízkých hor.
Když zavoní sněhem,
je jako smrt,
co zakrývá...
Nezávidím
23.03.2011 19:47
Nezávidím andělům, že křídla mají,
ani jejich úděl ne.
Prý na zlaté horny pánubohu hrají,
v nebi, vždycky v poledne.
Nezávidím ptákům, létat sami mohou,
i já s básní se vznáším.
Po světě si kráčím, se svou starou loutnou,
hvězdy v úsvitu zháším.
Perla na dně láhve
23.03.2011 19:46
Perlo na dně lahve temněrudého vína!
Začala noc a tma soumrak stíhá,¨
červnová noc, svíce rozkomíhá,
posvátná vlhká noc, ta zvláštní sladká síla.
V ní se miluje a neumírá...
Safíry vytrácela noční mlhovina
a v trávinách až do slunce líhá.
A svítání už plášť noci stříhá,
aby s dnem noc, to černé s...
Tatínku
13.01.2010 23:35
Na té trati už vlak dávno nejezdí,
zbyly jen pražce a vzpomínky.
Dříve tam stávalo malé nádraží,
na něm nás čekaly maminky.
V létě mi zavoní květy akátů,
písnička bolí až k ramenům.
Akáty bílé, co jste mi provedly,
že pláču tiše, jen vzpomenu.
Tatínku, tak ráda bych tě potkala,
na tom nádraží, co...
Čajovna
05.10.2008 10:54
Čajovna na rohu, U Modré konvice,
lákavá vůní, čaje a skořice.
Na bílém obláčku, nese se touha,
mučenky květ - a noc je tak dlouhá …
Není co vzpomínat,
s nocí se zháší svět.
Polibek na cestu ?
Ne, je má odpověď.
A lampář na rohu
trochu se zasní,
má hvězdu na tyči,
někdy i...
Náladová
05.10.2008 10:53
Mraky jsou temné,
ulice všední.
Okamžik chvátá
ode dne ke dni.
Na černém pozadí
čistě se tváří,
dešťová kapka
na nevlídné tváři.
Slyším déšť
05.10.2008 10:28
Tak zvolna a lehce padá letní déšť,
k závrati vůně tak omamná.
Čeří hladiny jezer a milých řek,
letní ta chvíle je záhadná.
Každý list stromu touží ty kapky nést,
by zlíbán sluncem léta směl být.
Sveden tou touhou a záhy opuštěn,
o letních přívalech může snít.
Jsem jak ten strom, a ty jsi...
Bláhové chvíle
05.10.2008 10:19
Zelené údolí, to skrylo nás tehdy,
když jsme se spolu tajně líbali
Tak plni lásky jsme do trávy si lehli,
a v tichu poledním se něžně laskali.
Nebylo chvíle, kdybych zapomněla,
jak jsi mi říkal že mne máš rád.
Byla jsem bláhová a tak jsem uvěřila,
že do smrti nejdelší mne budeš...
Konec mým snům
05.10.2008 10:18
Na obloze se měsíc v mracích houpá,
čekám na tebe, zblázněná a hloupá,
z jezera se táhne tak podivný chlad.
Minul jsi snad cestu? Nevidíš mne snad?
Dva stíny po mostě kráčí v objetí,
napínám zrak, už vím, že jsi to ty.
S jinou dívkou jdeš v něžném zajetí
a nevidíš jak náhle zničil jsi...
Zbytečné slzy
05.10.2008 10:16
Uzrály časy a zůstali jsme stát,
láska nás tiše cestou míjela.
Byla to chvíle, měl jsi mne rád,
i já jsem tvé city ráda sdílela.. .
Loučím se s tebou. Slzy mne skrápí.
Vzpomínky však jsou dávno za námi.
Blázen se pro lásku večerem trápí,
mučí se zbytečně trpkými ranami.
Pomíjivosti
05.10.2008 10:15
Nádherné časy, když jsme se objímali,
slunce nám žehnalo a vítr nám hrál.
V slzách jsme lásku si věčnou přísahali,
na prsou tvých jsem poznala svůj ráj.
A ve zlých časech jsem zůstali tak sami,
nikdo nám nemůže za zlé nic mít.
Svatební listiny jsme spolu roztrhali.
stejně nenajdem už...
Co nám zbývá
05.10.2008 10:01
Zůstali jsme stát v půli dlouhé cesty,
najedou cítíme, že ztratili jsme směr.
Stojím tu s tebou, oba jsme tak skleslí,
trpíme pro to, co každý z nás chtěl.
Láska nás přelstila, nechala nás spolu,
na rukou okovy nás tíží. Je to strach..
Beru tě pod paži. Půjdeme snad domů,
překročíme...
Půl sedmé z podzimu
05.10.2008 09:53
Půl sedmé z podzimu ...
Deštivý večer – vtírá se chlad,
v protějších oknech se líbají milenci.
Ona ještě včera se opírala o okenní rám
A asi plakala.
To bylo ještě léto.
On ještě včera asi drtil v dlani nedopitou láhev
A přemýšlel, zda má či nemá za ni jít
a vkročit do podzimu.
Je třeba...
Příliš mnoho lásky
05.10.2008 09:51
Obloha byla zatažená,
večer se snesl do ulic.
Temnotou kráčí mladá žena,
náruči smrti sama vstříc.
Zklamaná vším, nic ji netěší,
neví už, pro koho má žít.
Myslí, že smrt něco vyřeší,
bez bolesti bude snad snít.
Obloha stále zatažena,
světlo života zhasíná.
Umírá sama jedna...
Rozpadání se v pomalém pohybu bytí
05.10.2008 09:46
Jsme šťastné manželství
podle našich přátel.
Ale tíha údělu klesá níž a níž.
Spíš vedle mne a tížíš mne.
Chci ulétnout do noci, do tmy
před rozpadáním se
- v naší posteli.
Budík mlaská - odměřuje čas.
Každou nocí jsme blíž věčnosti,
každou nocí jsme více vedle sebe
a bojím se přiznat, že...
Zlomený klíč
05.10.2008 09:43
Pokorně a tiše stárneš vedle mne,
jen úsměv zbyl z té krásné mladé dívky.
Co se to jen stalo ? Nevím sám,
nemohu už dál a tiše říkám - díky.
Tisíckrát procházím v myšlenkách,
ten domov, co jsme oba milovali.
Čas minul, už nehledíme ke hvězdám,
léta spolu jsme, tedˇ bez lásky a - sami.
Máš ještě...
Nejsi tu
05.10.2008 09:40
Snad – možná, že klam to touhy,
vede mne za hranici rozumu.
Před samým soumrakem – stín slunce dlouhý,
zdobí tichý park. S knihou zde pobudu !
A přečtu si pár starých básní,
v útěšném, sladkém pocitu.
Vůně růží planých večer mi zkrášlí -
krásně je zde – ty však – nejsi tu.
Snad – možná –...
Kavárna v neděli odpoledne
05.10.2008 09:35
U sklenky koňaku a šálku černé kávy,
dobře se vykládá s mými přáteli.
Novinky letí od jedněch úst k druhým,
o svoje názory se každý rád podělí.
V rytmu těch řečí slova jsou jak ptáci,
co vyplaší je rána z pistole.
Teď nevím oč jde, smysl se mi ztrácí,
dívám se z okna,...
Osudová
05.10.2008 09:29
Byl schopen pro hudbu si rozbíjet hlavu.
O stromy, o skály, by vydaly svůj tón,
a provázky vázat struny zpřetrhané,
pro hudbu, jen pro hudbu , můj Pane,.
a pro chvíli jak tě víc zaskočit a mít.
Ale tak obtěžkán touhou také tak...
Měsíční svit
Osudná minulost
09.05.2015 21:24
Odloučení bolí, víc než umím říci,
píšeš mi denně tak krásné dopisy!
V duchu tě vidím kráčet v suchém listí.
Mám se vrátit zpět? Co lásko má, co myslíš ?
I pro mne tak krásně voní spadlé listí,
ve vzduchu vznáší se z ohňů bílý dým.
Padá ovoce. Na co asi myslíš?
Stýská se ti...
Deštný mrak
05.10.2008 10:56
Růže voní. Sedím v zahradě,
za ptačího zpěvu dobře je –
a jsem sama. V tom na obzoru,
deštný mrak se žene.
Ztrácí se nebes modrý klín,
jen on zanechává šedý stín.
A déšť listy stromů nešetří.
Sama jsem byla, teď jsme tu tři.
Země chce tolik pít! A mně zase snít,
že ta z nebes čistá...
Jak se táhnul den
05.10.2008 05:50
Myslím na to, jak se táhl den.
Nenaplněný, zahalený mlžným oparem,
se svítícími monitory počítačů,
vřeštícími mobily a lidmi,
narvanými parkovišti,
narvanými obchody,
nervózními davy.
Ptal jsi se, zda máš dnes večer příjít.
Ne, toužím být dnes sama.
Ale teď, spánek v...
Deštivý čas
05.10.2008 05:48
Syrový den. Sotva kdo ho chápe.
Ve své horší části – má fialový nádech.
Ještě že svítí hvězdy..pobledlé od úsvitu.
Nezvednu oči – ani srdce ne.
V ulicí temných - okna osleplá.
poskrovná světla – houpou se ve větru.
V odlesku chodníků - svět jak po mrtvici.
Jsou pokřtěné deštěm a plivanci a...
Nespavost
05.10.2008 05:32
Kdyby tak mohl spát
v podkroví starého domu !
Nevětrané chodby
nadávky na zdech
nehtem vryto pro vždy
kdo s kým tajně spává.
V mezaninu vyhrnuje sukně
ta, co se špatně vdala.
Ta šílená samota !
Lascivní gesta a úsměvy
poskvrněné bílé prádlo
kdysi cnostných žen
co nenasytně nabízely
k pronájmu...
Nedělní ráno
05.10.2008 05:29
V šedivém jitru mrholivém
procházím se sama alejí.
Listí se leskne na chodníku
havrani v trávě snídají.
Je nedělní ráno, nerušené lidmi,
vzduch voní vlhce po dešti.
Do duše přichází pocit tak vlídný,
utiší předtuchy z lidských neštěstí.
Vždyť...
Labe
05.10.2008 05:25
Okrášlená soumrakem, ještě nedozpívala,
ještě neodsnila své záhadné sny.
Zbývá se uložit mezi břehy,
rozvlnit se v líném mihotání.
Rybí těla se stříbřitě lesknou,
v důvěře v její laskavé objetí.
Tisknou se k sobě, jak by se milovali,
a sen jim prochází očima a duší.
Stromy obtěžkané...
Ritornel
05.10.2008 05:23
Já z jihu slyším, jak zní ritornely.
Nyní! - když slast budí vzpomínky těla,
k pohybu boků ještě nedozněly.
Zas k slunci dlaně vzpínají se lehce.
Jaká vábná, sladká je má láska k tobě,
tak slza do květu růže skane měkce.
Kéž jasmínu tě vůně zmámí zrána.
Snad probudí tvou touhu, co dřímá i ve...
Prosincová noc
05.10.2008 05:22
Je mi tak zima,
tak chladná jsi noci!
K Vánocům jsi se vydala.
Na černém sametu,
září velké hvězdy.
Ledové slzy jsi zvečera plakala.
Sníh zdobí střechy.
Ticho je tak svaté!
A havrani spí kdesi v stromoví.
Kam Láska se choulí,
když země tolik studí ?
Snad v srdci člověka. Kdo to ví ?
Svatební noc
05.10.2008 05:11
Tak prosté je říkat - miluji tě,
a s něhou se dotýkat tvých skrání.
Láska mi sama vede dlaně,
po drahách tvých utajených přání
A co je za očima ?
A co je za tvou duší ?
A co je za srdcem ?
Tak lehce a zvolna přichází má touha,
tak neslyšně se blíží bouře smyslů mých.
S přivřenými víčky necháváš...
Nezkracuj si cestu
05.10.2008 05:07
V pokoji tichém, s modrými stíny,
růže ve váze se krásou honosí.
Měsíc věstec zná mé tiché splíny ,
ne slzy, ale noc mé oči zarosí.
Snad nechceš se milovat v noční závrati?
Na těle doteky, jak bledá je tvá tvář.
Se sluncem ranním se touha už nevrátí,
zemřeš mi v náruči, až pohasne tvá...
Portrét
05.10.2008 05:04
Kdyby býval nebránil mi stud
řekla bych si, ale v myšlenkách tvých
bylo tolik síly a pocitů mužských,
že jsem měla strach, abys mne nezranil.
V rozechvění ti to jen sama říkám,
co mohl jsi mi poznat v pohledu,
ale díval jsi se často někam jinam.
Na stole ještě notový papír rozepsaný....
Tím drásavým navrch
05.10.2008 04:55
Když jarní vítr po zimě zavane
pověsím na trám peřinu
obrácenou k slunci.
Se sny a úzkostmi navrch.
Jak prudké deště na pokraji léta
a vítr ve větvích stromů
se vzdouvá do zapomnění.
Tak padají mé vzpomínky dolů .
Ale léto je daleko,
řeka se třpytí jak smaragdy
a na slunci tají mé sny....
Motýli temnot
05.10.2008 04:46
Motýli temnot!
Bez cíle nocí letí,
uhranutí světlem,
síly napínají,
a – smrti jdou vstříc.
I noční můry smrt prožívají.
Jak křídla chtivě roztahují!
Jak muži svou náruč,
i dívky své nohy.
Pro orgastické opojení.
V moci temnoty.
Zapomnění!
Ještě ten nejkrásnějši let!
Nad lampou....
Noční pták
05.10.2008 04:43
Při půlnočním průletu
nad městem
poznal, že světlo
je pomíjivé.
A ví,
že noční lampa,
neosvítí svět.
I obrovská svíce,
planoucí na oltáři,
největšího chrámu,
zhasne hned,
při závanu větru...
Je zklamán, tím co ví.
Viděl padat,
člověka pod tíhou nicoty.
Zažil i vzlet ducha,
z...
Jasmínová chvíle
05.10.2008 04:14
Taková mírná Jasmínová chvíle.
Je skoro jaro, dává se do deště.
Ještě tu voní jasmínový čaj.
Pomalu sklízím , co jsem zasela
a myslím, že mám zlomené srdce.
Proto nezamykám dveře.
Do sebe schoulená, bez lásky jsem bosá.
A zima mi jezdí prstem po zádech.
Je skoro jaro ! Lámou se...
Tíživé sny
05.10.2008 04:11
Pomalu se převaluje mlha.
Pomalu se převalují vody.
Srdce se odmlčelo a víčka padají.
Tichý šepot tě noří do bezesnění.
Nad obzorem se zvedají temné kopce,
Mraky se válejí nad nimi.
Není to hezké, ale ani ošklivé.
Je to Nic. Jen odraz vědomí.
Táhlé tóny hudby tě vedou do jeskyně.
Tvé touhy a...
Vzedmuté břicho
05.10.2008 04:08
Položil jsi mi dlaň na břicho
vzedmuté hrůzou z tohoto světa
a řekl jsi mi
neklesej do hlubin bez víry
neklesej do temnot bez lásky
neklesej sama před sebou
v nenávisti neměj nikoho
byť by ti ublížil sebevíc
odpouštěj
miluj
nekřič
a nezoufej si sama bez příčiny
Na vinách lidí
stojí...
Mesiáš
05.10.2008 04:06
Je doba Příchodu ale já Mesiáše nečekám
už se dostavil a není to tak krásné
chvěje se zem pod jeho kroky a právo střídá bezpráví
je to ten muž, co zrána uklízí ulice po nočních orgiích
Vždycky když jdu kolem, pozdravím ho
dám mu kousek chleba a hrnek s čajem
pokývne hlavou s nedívá se do očí
jeho...
Co bude
05.10.2008 04:04
Krajiny zelené nekonečné, krásné,
šumění vody z bystřinek.
Všude to ticho, milost, světlo jasné,
není již bolesti a utrpení vzdech.
Není však touha, co zvedá srdce k nebi,
není už sladkosti ze spojení těl.
Nemusíš se bát o každý kousek chleba,
všechno teď nadosah, na cos kdy pomyslel.
A cos dávno...
Mezi drakem a hadem
05.10.2008 03:59
V polovině noci se člověk budí
a sahá po budíku.
Ještě chvíli spát
než odemkne dveře
a oči zatne do prostoru,
jakoby hledal dozvuky neděle.
V zateplené posteli,
v neprodyšných zdech,
s oživlými obrazy
je sotva slyšet dech.
Ještě neví, člověk se svěšenou rukou
přes stolek s budíkem,
že za pár...
Tichý déšť
05.10.2008 03:57
V mihotavém světle svíčky,
má čas jiný rozměr, víš ?
Čekám, až přijde skutečná půlnoc.
Na černém sametu dva malé prstýnky.
Klíčky zlatými otvíráš brány,
světlo za očima oslepuje mne, vidoucí.
Hltavě piješ z dlaní černé paní.
A já ? Mezi koleny svírám jablko.
Šeptáš si o nekonečnu.
Praská mi kůže...
Hladový pták
05.10.2008 03:55
Hladový pták se prochází po okně
po celý den.
Podzimní list
dolétl k zemi
jak milostný dopis, neotevřený,
a umíral - jak umírá nevyslyšený cit.
Mží do stromů.
Mraky se táhnou krajinou a tak,
tíseň rozprostřou v prostírkách.
Nejde ti usnout a je ti úzko,
máš neurčitý strach....
Vzpomínky...
Konec všem snům
05.10.2008 03:13
Zatímco v osudu je dávno rozhodnuto,
srdce mé odmítá tu pravdu pochopit.
Je to tak těžké a je mi vskutku líto,
lásku všech lásek navždy opustit!
Jak řeka plyne, stromy k tomu kolem,
už zítra budu sůl svých očí pít.
Jen duše doufá, s tichým, tajným bolem,
že mohu aspoň sny své touhy...
Ztracený anděl
05.10.2008 03:10
Zas uhasíná den . A temní se obloha.
Ptáci, mí bratři, se chystají už spát..
Trápím se sám. Však Tebe si zavolám,
když nikdo z lidí už nemá na mne čas.
Ticho a bezvětří. Žádný šumot křídel.
Kousíček pod nebem malý domov mám.
Dívám se po hvězdách. Tolik jsem jich viděl !
A z nebe ? Ani...
Měsíci!
05.10.2008 02:39
Toužíme mít sny v nocích, co se kdy jen zrodí,
aby svět vášně nám nikdy žhnout nepřestal,
ale až přestane, až ochladne a zhasne,
aby zas druhý snil kouzla jeho dál.
Ty ale, tak vzdálený jen v odrazu světla svého,
sníš ve svém jasu a třpytu z vlastní nálady,
a navlékáš stesk tam, kde...
Milostná hodina
Až se mne řeka ...
23.07.2011 22:46
Až se mne řeka bude z jara ptát,
zda chci jít s tebou po nábřeží,
řeknu jí – ano! Nesmím se bát.
Pravda je v tom, kdo věří.
Až slunce se dotkne paprsky svými
a tvůj krok přidá se k mému,
v poupátcích pod sněhem stulenými,
rozpustí strach, rozpustí trému.
A budu to já! Budu ta žena,
ve...
Naše chvíle
05.10.2008 04:29
Šel jsi se mnou po dlouhé cestě,
já nesla za tebou batoh a hůl.
Usedali jsme znavení na kameny a stráně,
chladili si nohy i unavené skráně.
Deštná mračna i slunečné dny,
těžká vůně mlází, žár horka polední.
Nebyla chvíle, kdybych se nemodlila.
Každý z těch dnů může být poslední !
Neříkej mi, prosím
05.10.2008 03:22
Neříkej mi prosím, že mne máš rád,
ale že… nemůžeš se mnou být.
Budu pak chodit po smutných místech,
vyhledávat kouzla soumraku
a bát se, že ráno pro slzy neuvidím slunce.
Neříkej mi, prosím, že se ti po mně stýská,
ale že … nemůžeš za mnou jít.
Budu pak hlídat ulici, za záclonou,
jestli tě...
Čekárna
05.10.2008 03:20
Na venkovském nádraží, s truhlíky muškátů,
čekám na tvůj vlak. V parném, letním dni.
Koleje tráva obrůstá a kolem voní akát.
Vůně naléhá. Nelze ji nevnímat.
A slunce se opírá do oken čekárny.
Je takové ticho. Ticho .....
Neznám hodinu, nechápu tvůj čas.
Toho mám dost. Vždyť je...
Život proti smrti
05.10.2008 03:18
Poslední tvůj chléb. Nedá ti to spát.
Za noci chodíš se s těstem polaskat.
A vůně už stoupá až k bráně věčnosti.
Vzpomínky. Slzy. A hodně úzkosti.
Už nezbylo nic. Jen brána. Naděje ?
Ve starém deníku ti chybí jedna stránka.
Chvíli jsi zoufalý. Kam se vše poděje ?
Poslední dopis, slza - vzácná...
Láska vodní paní
05.10.2008 03:06
Když pára z hladiny z večera stoupá,
list padá ze stromu, chce se kolébat.
A Vodní paní se pod hladinou houpá,
bez měsíčního svitu není schopná spát.
Tu ryby laskají velkolepou ploutev,
břichem svým žlutavým zlatí hladinu.
Ona je překrásná, zeleně se dívá,
připlouvá v tanci na vodní...
V útlaku půlnoci
05.10.2008 02:54
V útlaku půlnoci, s rosou na dlani,
měsíc mne světlem zahalí
mé srdce žárlivé a plné neklidů
světí mé pocity a šeptá:
S jablkem v dlani jsi ho lákala
a láska pyšná byla tolik mladá.
Byl to však on, komu jsi dávala,
polibky kradené a měla jsi ho ráda.
Půlnoční obloha se...
Úradky noci
05.10.2008 02:45
U dubového stolu
nad hrnkem horké kávy
my, milenci srdcí rozpolcených
sníme a mlčíme o nocích i dnech
co nebyli jsme spolu
Na zdi hodiny
tikají
čas předbíhá se s tepem
jsme milenci co nesmí spolu být
v hříchu prosíme tělem i duší
za nebevzetí ....
Za...
Takové ticho
05.10.2008 02:34
Takové ticho je - umocněné hudbou.
V polštářích skrývám své nedosněné sny.
Na bílých zdech tančí jemné stíny.
Za okny svět. Opuštěn. Je zlý!
Za dveřmi stojí tichý anděl smíru.
Zelený čaj v čínské konvici.
Samota voní v tichu tom a klidu.
Mandle a rozinky, sypané skořicí.
Neboj...
Svíčka lásce i žalu hořící
05.10.2008 02:29
Svíčka lásce i žalu hořící,
vosk ji po těle pomalu stéká.
Je horká jak žena toužící,
v tichu se pomalu svléká.
A světlo se chvěje jako duch,
vášní rozpaluje tělo.
Nad ní se chvěje v proudu vzduch.
Smát nebo plakat by se chtělo.
Ve stmívání dne se vosk...
Můj blog
